) a naštěstí je to stejně filmařsky dynamická, obsahově zábavná a obrazově i zvukově "vyšperkovaná" podívaná jako minule. A navíc s opičákem v hlavní roli a spoustou trefných narážek na showbusiness na přelomu milénia. Po příběhové stránce jde o standardní životopisnou historku o tom, jak talentovaný chlapec, pocházející z chudých poměrů, k celosvětové slávě a tudíž štěstí, bohatství a nejrůznějším závislostem přišel
. Stejně tak koncipování vyprávění do dvou atmosférou i narativem odlišných polovin (zatímco na počátku kariéry se plnými doušky vychutnávají všechny opojné radosti z úspěchu, na jejím vrcholu se bojuje s negativními důsledky slávy, vnitřními démony, narušenými rodinnými vazbami (respektive ztrátou bližních osob) a existenciálními otázkami) není v žánru nic nového.Čím Graceyho filmová rapsodie vystupuje z řady je extravagantní Williamsovo opičí alter ego, které je svým špičkovým trikovým zpracováním na úrovni nejmenované opičí konkurence (paradoxně tahle kreativní volba nemá ve filmu podstatnější úlohu a kdyby se Gracey obešel bez ní, na celkovém vyznění filmu by se nic nezměnilo), všudypřítomná nadsázka a humor chlupatého protagonisty, který se svými glosami v průběhu děje trefuje do tehdejších poměrů v showbusinessu, společnosti i ve vlastní rodině a především do vlastní osoby a vynikající produkční hodnoty v čele se stylovým audiovizuálem (některé střihové přechody mezi scénami jsou lahůdka) a nápaditými hudebními vsuvkami (několika minutová taneční sekvence na ulici, natočená na jeden záběr, patří k předčasným vrcholům celého filmu).
