Z věcí, které v žebříčku nejsou, tak mě hodně bavil OST k novým Mizerům. Soundtrack mě stejně jako film mile překvapil a na docela dlouho zabavil. Operace poštmistr mě v žebříčku hodně překvapila. Ten film mi vůbec nesedl, ani jsem ho nedokoukal, tím pádem jsem hudbu ani nijak neřešil. Od Bensteada občas pustím Oparaci Fortune, nebo Rozhněvaného muže, takže Poštmistra určitě pustím. (Když byste chtěli na Spotify hledat OST od Bensteada, tak je potřeba hledat pod jménem Chris, nikoliv Christopher ;-) )

NIN je moje nejoblíbenější kapela, ale kdybych měl vrchol loňské filmové hudby seškrtat na jednu skladbu, tak je to pro mě Zimmerova „A Time of Quiet Between the Storms“. Když člověk oddělí velký sci-fi epos na pozadí, tak mu zbude uvědomění, že je to vlastně naprosto geniální romatická skladba, v níž Zimmer mistrovsky pracuje s gradací, čímž nabízí veškerou škálu emocí spojených s láskou, od křehké něhy klidnějších tónů z úvodu po závěrečný epický industriální hluk simulující romantickou osudovost. 

Slyšeno až letos, ale OST vyšel na konci loňského roku, tak nevím, zda se to počítá nebo ne, ale okamžitá srdcovka je pro mě lahůdkový Nosferatu (na Carolana si musím do budoucna dát velký pozor, protože už The Northman byla hudební paráda). Hned v závěsu je dvojka Dune (Zimmer dunivým doprovodem filmu naprosto vládne), ale příjemných poslechových zážitků bylo loni spousty.

Užil jsem si Aliena (krásně buduje atmosféru podobnou originálu), Furiosu (hudebně znovu totéž co Fury Road a je to dobře), The Count Of Monte Cristo (poctivá old school záležitost), Conclave (nečekaně výrazná, ale působivá věc), Challengers (energií nabitá hudební jízda), The Order (příjemně "nepříjemný" kousek) nebo dvojku Beetlejuice (rozverně ponurý Elfman je zpět). Stejně tak Hundreds Of Beavers (překvapivě povedená záležitost), Flow (pěkná minimalistická práce) a The Wild Robot (neokázalé, ale moc příjemné dílko).

A jako fanoušek westernu musím zmínit i Horizon (hodně melodramatické a hodně funkční) a Mortensenův vlastnoruční The Dead Don't Hurt (melancholická nálada z toho přímo číší). Naopak největší zklamání je pro mě dvojka Gladiatora (vyjma recyklování geniálních Zimmerových témat z jedničky to je nevýrazná rutina). 

I could use a boost z Rozzumu v divocine - nejvetsi emoce loni, jedu to furt. 

Hudba v Monte Christovi je opravdu krásná a hlavně se skvěle hodí, nijak nevyčuhuje, obarvuje scény. Ale to je možná i tím, že jsem asi starej a navíc odrostlý na francouzských historických filmech. A i celý film mě hrozně potěšil.

Za mě Rivalové škoda že samotný film nebyl tak dobrý jako ten soundtrack. 

Úplně poslední proklik nefunguje

Těžko soudit, velmi různorodý a o to více zajímavý výběr .

Nicméně Duna2 vyrobila díky hudbě nejedny ,,Zimmermravky" a to se počítá .

Překvapil nejvíc Bernstead a jeho Poštmistr . Jdu to hledat.

Za mě Duna 2. Celý soundtrack je skvělý, vede závěr s "Kiss the Ring".