Těžko o tomhle mluvit bez spoilerů, takže jenom krátce.
Ačkoliv ze začátku film vypadá poměrně přímočaře a dokonce se mu povede člověka uchlácholit a naladit na takovou feel-good vlnu, kdy hudba léčí, tak přesně když divák přestane bejt ostražitej, tak přijde facka a návrat do reality.
Nový témata, otázky a dilemata, který se otevřou cca v poslední třetině, jsou skutečně drtivý.
Finále podle mě vzhledem k situaci vyřešeno velmi elegantně.
Mimo to musím samozřejmě pochválit super songy a zpracování toho života v kapele. Vzhledem k tomu, že sám jsem muzikant (nebo se za něj alespoň považuju
), tak to jsou automaticky body k dobru a oceňuju, že se podařilo vystihnout, jak je návykový, když si sednou dva lidi s kytarou a pohltí je hudba.RIP Anton Yelchin
Číselně někde 8-9/10


