7/10, ale podobně jako v recenzi. Jen mě první polovina tak neštvala - asi i proto, že Jay a Silent Bobovy odbočky nemusím, tak mi to přišlo pořád relativně při zemi. Od půlky je to fakt zábavnější a O'Halloran mě tak netrápil (a svoji "velkou" scénu dal imho docela s přehledem). Určitě to mohlo být lepší a po těch letech ta laťka samozřejmě ani nemohla být extra vysoko, ale za mě pořád se ctí, i když nostalgie pracuje (a právě jsem to dokoukal, ještě, něž jsem si všiml recenze).
|
reagovat
|
) a ve dvojce s krizí středního věku a reflexí dosavadního života, ve trojce, vcelku logicky, došla řada na další Smithovu nevyžádanou životní zkušenost a totiž s vlastní (téměř) smrtí, pomíjivostí života a odkazem, který zde po sobě zanechá. Což se nevyhnutelně promítlo i do nálady celého filmu, která je ze všech tří filmů zdaleka "nejvážnější" a v některých okamžicích možná až depresivní, vlastně i v souladu s tím, jak Smithovy postavy (alespoň některé) postupem let stárnou, případně rovnou dozrávají.
)
), expozice je možná až zbytečně dlouhá, samotný scénář, nad rámec melancholického vzpomínání a ohlížení se zpět, nenabízí nic moc navíc (na rozdíl od minule) a hit/miss ratio stran vtipů a humorných situací obecně je taktéž dost proměnlivé (na rozdíl od minule)) a je to asi maximum toho, čeho je Smith v současné době vůbec schopen (aneb mohlo to dopadnou ještě mnohem hůře
Ale upoutávka na originál je oproti tomu mega hrozivá.
Jinak je zajímavé, že Magazín Time Out přirovnal herectví Demi Moore v Substanci k Isabelle Adjani v Posedlosti.