7/10, ale podobně jako v recenzi. Jen mě první polovina tak neštvala - asi i proto, že Jay a Silent Bobovy odbočky nemusím, tak mi to přišlo pořád relativně při zemi. Od půlky je to fakt zábavnější a O'Halloran mě tak netrápil (a svoji "velkou" scénu dal imho docela s přehledem). Určitě to mohlo být lepší a po těch letech ta laťka samozřejmě ani nemohla být extra vysoko, ale za mě pořád se ctí, i když nostalgie pracuje (a právě jsem to dokoukal, ještě, něž jsem si všiml recenze).
|
reagovat
|
) a ve dvojce s krizí středního věku a reflexí dosavadního života, ve trojce, vcelku logicky, došla řada na další Smithovu nevyžádanou životní zkušenost a totiž s vlastní (téměř) smrtí, pomíjivostí života a odkazem, který zde po sobě zanechá. Což se nevyhnutelně promítlo i do nálady celého filmu, která je ze všech tří filmů zdaleka "nejvážnější" a v některých okamžicích možná až depresivní, vlastně i v souladu s tím, jak Smithovy postavy (alespoň některé) postupem let stárnou, případně rovnou dozrávají. 
)
), expozice je možná až zbytečně dlouhá, samotný scénář, nad rámec melancholického vzpomínání a ohlížení se zpět, nenabízí nic moc navíc (na rozdíl od minule) a hit/miss ratio stran vtipů a humorných situací obecně je taktéž dost proměnlivé (na rozdíl od minule)) a je to asi maximum toho, čeho je Smith v současné době vůbec schopen (aneb mohlo to dopadnou ještě mnohem hůře
