S knížkami jsem vyrostl a dá se říct, že jsem s nimi strávil podstatnou část puberty (první díl vyšel v roce 2000, kdy mi bylo 15 let), nemluvě o každoročním čekání na další knihu. Filmy mě taky bavily (Cuarónův snímek filmařsky dodnes nezestárnul), ale už to nemělo své kouzlo. Před pár lety začala vycházet zcela nová vydání s úžasnými ilustracemi Jima Kaye a přiznávám, že jsem jim i ve svém velmi nedětském věku (za měsíc mi bude 33 let, stárnu), a v myšlenkách jsem se opět vrátil do svých pubertálních let a opět zažívám každoroční čekání na nový díl (historie se opakuje). Stále je to úžasné čtení a ty Kayovy ilustrace tomu dodávají nový náboj, který mi kdysi scházel, protože knížka pro děti by měla být bohatě ilustrovaná.
Na filmové verze Harryho Pottera jsem upřímně řečeno časem přestal úplně myslet, nepotřebuju je. Bohatě mi stačí knížky (včetně těch tří vytvořené pro charitativní účely) a Jiřím Lábusem namluvená první audiokniha, která by neměla být zapomenuta. Už aby bylo venku nové vydání Ohnivého poháru.
|
reagovat
|

Vůbec nevíš nic.


(Moje farnost, kde se cítím jako doma, je v Praze.) A na další dny u mě jedou především oba díly Sám doma - na blučkách bez rušivých reklam. A naštěstí tam zůstal legendární a dodnes geniální český dabing s Janem Kalousem. 
