Mathew bude podľa mňa najmenší problém Temnej veže. Ten film zabila desaťročná príprava, keď scénár postupne znásilnil celý rad štúdií, producentov a scénaristov. Rozpočet šiel zo 160 u Universalu na 60 u Sony. Nikto poriadne nevedel čo s tým. A ako fanúšika knižnej série ma to mrzí ale neprekvapuje. Ale súhlasím že McConaughey si ten svoj comeback, stvorený pár menšími filmami ako Mud, seriálom True Detective a Interstellarom už tak trochu zabil následným výberom strašne nasilu ambicióznych úloh.

Jinak k pětiletým. Jestli si v kině dítě zvykne na Emojis, tak se bojím, že jeho vkus bude dost poznamenaný. Prostě když je dítě odchované víceméně kvalitními věcmi, tak si pak v pozdějším věku vybere tovněž lepší věc (tvoří se mu sotisfikovanější vkus). Bude li se od mala  bezmyšlenkovitě bavit u prdících obličejů, tak je pravděpodobné, že si později vybere sice o něco víc sotisfikovanější přesto stále jen prdící kreslená zvířátka.

Jinak já byl odchovaný na televizi. Na Dallasu, Dynastii, Pobřežní hlídce, Noční pobřežní hlídce a především Tak jde čas (v tom byla parádní dějová linie, kde všechny postavy byli na lodi a nějakém ostrovu, našlapané hlášky, tak trochu indiana jones/telenovela/komedie/dobrodrůžo - parádní bizar, tak to vše beru jako takvou camp výchovu nejspíš). Ale jelikož televize byla hlavní a téměř jediný zdroj mé audiovizuální výchovy, tak jsem po nasycení hledal dál a našel Monthy Pythony (což nejspíš pro mě byla taková sotisfikovanější podoba všeho jmenovaného dohromady:D ) a ti mě dostali do artových kin (kde Pythony dávali).  Což mělo za následek, že jsem v 11ti viděl Python filmy, Svérázný Rybolov, ve 12ti pak v rámci febiofestu South Park (seriál jsem neznal, film jsem trávil v naprosté křeči), třeba Život je Krásný, Jak ukrást Venuši a především Pulp Fiction - který mi ukázal, že film může být FILM a od té doby hledám zážitek, který se mu vyrovná.

No prostě cesty filmového vkusu jsou nevyzpytatelné. Někdo sice řekne, tys začínal u baywatch a tak jde čas, tak ať dnešní děti začínaj u Emojis. Ale problém je, že tehdy nebylo nic jinýho. Takže jsem byl nucen hledat další věci, o stupeň chytřejší, krok za krokem. Dnes pokud se zalíbí dětem prdící emojis, tak na youtube najdou během pár chvil podobných show tisíce a posun nenastane žádný.

Možno s tebou nesúhlasím, ale rozumiem čo chceš povedať. Inak, vyjadruješ sa celkom zrozumitelne, aj vkus na filmy nemáš zlý. Ale mal by si to naprv skúsiť s tými deťmi v skutočnosti, nielen teoreticky mudrovať. Vek na to máš (podľa toho čo si písal typujem skoro 30) tak do toho. Potom uvidíš. Je to ako najlepší film, čo si nevidel. Popisovať to nemá význam, treba to zažiť. 

A tady zase někdo nepochopil nadsázku ... Ale když to teď čtu zpětně, pak ok, je to napsáno "nešikovně". Mě prostě to dopisování smajlů (ehm) příjde otravné.
S tím Rayenem je to na jinou diskuzi, ale... mě přijde divné se pozastavovat nad tím, že to někdo viděl v jedenácti. Raději Rayena, než třeba takového Ramba. No, nechme toho. Co sem napsat chtěl, jsem napsal, vzhledem k tomu, že vám očividně vadí věci, co nejsou v mých komentech nosné, to taková tragédie snad není.

Mám doma už roky originál DVD s Vojakom Ryanom. A mám desaťročného syna. Ale skôr mu pustím nejaké horory.  A neskôr, keď bude väčší aj skutočnú, nekomixovú, nenadsázkovú vojnovú hrôzu. Ale teraz isto nie. A nie, deti poslúchajú nás, nie my ich. Ale vzťah k filmom tvoríš aj návštevou kina. A 5-ročnú dcéru nevezmem predsa na Dunkirk. Ale na to čo pre ňu hrajú. Balerína, Šmolkovia.  Vkus môžeš tvoriť doma. Syn dal na moje odporúčanie toto leto trilógiu Back To The Future (a bol až prekvapivo nadšený). Ešte ho v auguste čakajú prvé tri diely Indiana Jonesa. Na jar opatrne spoznal akčné legendy (True Lies, Demolition Man). Na budúci rok plánujem možno pár ďalších akčných vecí. Potom o rok prvé horory. Také jemnejšie. Potom asi Die Hard a Lethal Weapon. Nie, deti (zatiaľ) neurčujú čo uvidia. Ale občas ich treba vziať do kina. Aj na Emoji. Lebo je to stále lepšie ako Xbox a tablet. 

Samozrejme ze nedelame, ale to co jsi napsal byla takova kkotina, ze na to neslo nereagovat  Deti maji pravo na nevkus a na rodicich je, aby je ke vkusu vychovali. Takze misto emoju jim pustim nejaky pixar nebo dle me kvalitni disneyovku urcite jim "vychovne" misto toho nepustim Hacksaw ridge to by fakt mohl idelat jen debil

Tak z mého úhlu pohledu mi to dalo víc, jak Batman a Robin ...
Ale tak zeptám se rodičů ještě jednou - vy fakt uděláte všechno, co po vás dítě chce? O tom to je.

Jo tyhle uvahy bezdetnejch o vychove jsou skvely  povime si za par let. Jak rika dreamy pustit jedenactiletym detem Ryana je vsechno mozny nez dobra vychova 

pustit 11letemu Rayena nema s vychovou nic spolecneho to je dmnce, cista dmnce

Ale jo, ještě se klidně pusť do nějakých úvah o dětech a filmech. Hrozně mě to baví. 

Začal bych první knihou Tam je Roland fakt super. 

Nie je v mojom záujme aby sa tu strhla debata o tom, ako vychovávať svoje ratolesti, ale What the f***? Moja prvá návšteva kina síce bola v piatich rokoch, avšak nebol to výsledok nátlaku na rodičov. Moja vtedajšia reakcia bola, že som sa musel spýtať, čo to vlastne to kino je. A to som ročník 97, čiže mnohými ešte stále považovaný za dieťa... Pamätám si , ako som bol vtedy nesmierne vďačný, že som na Nema mohol ísť. Predstava, ako by mi dnes 5 ročné decko nadiktovalo, že si chce ísť pozrieť nejakú hovadinu, a nedajbože by kvôli tomu začalo revať, skôr než návšteva kina by ho čakalo pár výchovných po zadku. Jasné že chcú pozerať všetko, holt deti sú deti a majú právo na nevkus. Ale som nesmierne rád pri spomienke na to, že moje obľúbené animáky boli Tarzan, Mulan a Hercules (Imho veľmi nedocenená Disneyovka), ktoré som sledoval ešte na zlatučkých VHSkách... Takisto aj moje netere boli v kine prvý krát len nedávno, na spievankove (okej, nič moc, ale ja som ich tam nebral ), a vlastne ani nevedia, že nejaké Emoji ide do kín...  A vďaka ich rodičom za to.

Pokial sa nenatoci remake alebo nevydaju prestrihanu verziu

Wolf Warrior super úspěch o pro Franka Grilla, doporučuju jeho práve skončený seriál Kingdom....megabadass

Kolikrát si tu ještě přečtu, že je to film s jednou výbornou scénou a nesmyslným příběhem? Jen se ptám... 

Ještěže jediná pohádka, která mě v tom věku zajímala, byly Star Wars a radši než na Disneyoky jsem chtěl vidět Vetřelce...

John1000: Takže když za tebou dejme tomu osmileté tvoje dítě přijde a řekne: "Hele taťi, kamarádi ve škole říkali, že vožrat se jak dobytek je to obrovská sranda! Půjdeme se teda vožrat?", tak ty vytáhneš flašku Jablíčka (hlavně, že je to barevné) a zkárujete se na prvou dobrou?
Hele, nepochopil si pointu. Za a) existuje celá řada jiných a hlavně přijatelnějších alternativ, kde kvůli těmhle pravidelným návštěvám kina nebudeš za tyrana roku, když vynecháte Smajlíky. Za b) pokud někdo nedokáže rozhodnout, co dítě smí a nesmí, respektive co by mělo a nemělo dělat, pak to s tím dítětem půjde jen a jen z kopce. A za c) děcka samy o sobě chcou všechno. Včetně toho Jablíčka. Jen těžko mu ho dáš (předpokládám). V tomhle směru vidím paralelu úplně ve všem, včetně těch smajlíků.
Mě dítě říct, že chce jít na Smajlíky, pak bych ho vzal třeba na takový Dunkerk. Aby se z toho šoku vzpamatovávalo ještě nějakou dobu a minimálně dva roky nepřišlo s žádným nepatřičným návrhem. V jedenácti se mi stalo něco podobného - my tátu zaúkolovali, aby dotáhl VHSku Batmana a Robina. On dotáhl Vojína Rayena. A povinně sme se na něj museli podívat. Jo, tahle výchova ze mě vychovala to, čím sem dnes.
Ne, děcka nemám.