Překvapilo mě to před chvilkou. Zvláštní je, že když umře mladý člověk, tak to zaskočí. Ale u těch starých to zaskočí vlastně stejně, protože je člověk podvědomě považuje za jaksi nesmrtelné. A zrovna to přišlo v době, kdy jsem intenzivněji uvažoval, že nakoukám Spencer & Hill westerny. Teď už asi budu muset.

Třicátník ještě nejsem, ale na jeho filmech jsem vyrostl. Bylo to vždycky takové jediné koukatelné odpoledne na Nově. Pro malého kluka byly jeho filmy zábavným snem plným dobrodružství. Vždycky jsem fandil spíš Hillovi, ale těch řachanců do hlavy ala Bud můj táta schytal nespočet... Díky za super chvíle u televize.