6. Disneyho Sněhurka a další obří propadáky
Hrané adaptace kreslených disneyovských klasik, pixarovky a Tom Cruise. Dlouhé roky to byli záchytné body pomalu každé sezóny v kinech, přičemž letos všem zmíněným zvonil umíráček. Co je spojuje? V první řadě zoufale přepálený rozpočet.

Jarní Sněhurka kvůli nekonečným přetáčkám v pokaždé drahé Velké Británii vyšla Disneyho na masakrálních 240 milionů dolarů (budu věřit Variety, ale zdroje se samozřejmě různí), emzácký Elio potom stál minimálně na 150 mega (Hollywood Reporter spekuluje, že to bylo mnohem více, přičemž Pixar to levněji prostě neumí), no a konečně Cruisova Mission: Impossible – Poslední zúčtování koštovala Paramounty a další investory naprosto šílených 400 melounů. Bez nutných nákladů na marketing, nutno dodat.

Kromě Ethana Hunta s jeho závěrečnými jakž takž 600 miliony dolarů by trojici filmů od kolosálního propadáku samozřejmě nezachránil ani poloviční budget. Třeba ta Sněhurka měla už dlouhé měsíce před premiérou díky trpasličí a zeglerovské kontroverzi pojištěný status nejnenáviděnějšího filmu roku. Možná dokonce desetiletí, když si člověk vzpomene na ty internetové hovnomety.

No a konečně kdysi pokaždé úspěšný Pixar urychleně couvá s originálními filmy zpět k pátému dílu Toy Story, třetím Úžasňákovým a konečně dvojce Coco. Mrzuté, ale vymírající fanoušci Cruise a rodinky disponující limitovaným rozpočtem na chození do kin promluvili jasně.

5. Zájem o komiksy v kinech nadále upadá
Žádné velké překvápko. Spíše pokračování trendu, který odstartoval již po konci Avengers: Endgame. Warneři a jejich gunnovská DC filiálka teď na chvíli prominou, ale komiksové adaptace táhnula více než dekádu za miliardami především parta okolo Železňáka a Capa. Po roce 2020 však začali v rozpačitých filmech dostávat prostor nováčci a navrátilci, jejichž comeback si vlastně nikdo nepřál.

Nemluvě o zbytečných seriálech pro Disney+, které ještě více rozmělnily zájem zbytku diváků. Letos to sice od Marvelu nebyla taková tragédie jako předloni (vybočujícího foxovského Deadpoola s Wolverinem z minulého roku s dovolením ignoruji), ale stejně je necelých 400 mega Thunderbolts* a 520 míčů Fantastické čtyřky zklamání. Kevin Feige problém jistě dobře vidí, ale co s tím?

Prvním krokem bylo, že Kevin přišel s prosíkem a 100 miliony dolarů za Downeym a 80 melouny za sourozenci Russoovými. Právě tolik by si dotyční měli vydělat za následující dva díly Avengers. Než se zeptáte – ne, neberou se v potaz možná (dobře, skoro jistá) procenta z tržeb alias tantiémy.

V případě Iron Mana převlečeného za Doctora Dooma mi to ještě přijde jako rozumná investice. U Russoovců si po absolvování Gray Mana a Pasáže (Cherry jsem bohužel ještě pořád nedohnal) klepu na čelo. Že jsem teď kromě vzácně spolehlivého a se Sony sdíleného Spider-Mana na něco zapomněl?

O Supermanovi jsme se na plamenných redakčních Facebook „poradách“ a v diskuzích pod články na MovieZone pohádali už tolikrát, že bude muset stačit připomenutí následujícího faktu: Po prvním teaseru, který na konci minulého roku za prvních 24 hodin zaznamenal (pro Warnery rekordních) více než čtvrt miliardy přehrání, začínaly tržební tipy u většiny kolemjdoucích někde v okolí 700–750 milionů dolarů.

Warneři a největší zámořské filmové weby nám však dnes tvrdí, že výsledných globálních 615 mega je krásný sukces, který konečně nastartoval jejich paběrkující DC divizi. Počkejme si raději, co v kinech předvede příští rok Supergirl.

4. Více hitů, méně megahitů
Rok 2023 v kinech zachraňoval v první řadě mocný Barbenheimer, kdy si maximálně rozdílné duo Barbie a Oppie přišli globálně na 2,4 miliardy dolarů. Následující ročník byl potom pro změnu ve znamení Deadpool & Wolverine a pokračování pixarovky V hlavě. Dvojice šla celkem za tři (!) miliardy. Co letošek?

Jasně, megahit tu máme také. Miliardové Lilo & Stitch. Kromě hraného remaku dineyovky se však další pokoření prestižního milníku neurodilo. Není tedy divu, že za letní měsíce (tedy webem Deadline protežovaný úsek květen–srpen) padlo v Americe „pouhých“ 3,67 miliardy doláčů.

Navzdory neúprosné inflaci se tak nepovedlo vyrovnat čtyři miliardy z roku 2023. V návaznosti na překvapivě miliardového Lila se přitom v jednu chvíli dokonce predikoval závěr léta někde u 4,2 miliard, což by byl postcovidový rekord. Takže nakonec zklamání kardinální průšvih? Ne tak zhurta.

Ano, v USA a mnoha dalších zemích každým rokem konstantně klesá počet prodaných vstupenek do kin. Přesto mi však přijde fakt, že letošní léto vyrovnalo tržby toho minulého, jako „neprohra“. Už někdy v lednu jsem si totiž při pohledu na distribuční rozvrh říkal, že filmová nabídka pro rok 2025 je až na výjimky slabší (raději znovu připomínám, že v celém článku řeším tržby, nikoliv kvality filmů) a oproti minulému roku se bude na kasách kin znovu mohutně klesat. Nestalo se. Proč?

Nedostatek megahitů vyvážil fakt, že hned jedenáct filmů ve sledovaném období pokořilo v USA hranici 100 mega. V roce 2024 jich bylo jenom devět. Ano, také jsem byl trochu překvapený, když jsem si srovnání přečetl.

To vše navzdory faktu, že letos v létě šlo do více než 1 000 amerických kin pouze 45 snímků. O rok dříve jich přitom bylo 51. Abychom si teď rozuměli – ne, letošní léto rozhodně pro kinaře neznamenalo návrat lepších časů a jeden sukces za druhým. Kolem a kolem však rozhodně nelze vzhledem ke slabší nabídce hovořit ani o nějakém kolapsu. A vy už pokračujte na další kapitolu, mám toho totiž na srdci ještě dost.