NEJPŮSOBIVĚJŠÍ SCÉNA

Redakční tip - Podříznutí v Neviditelném

Podříznutí v Neviditelném - Režisér Leigh Whanell je velký talent světové kinematografie a pořád z něj prýští hravost i nadšení, ne náhodou připomínající kousky jeho kumpána z časů SAW Jamese Wana. Řemeslná suverenita a náramná realizační vynalézavost, s jakou udělal z Neviditelného nejúspěšnější hororový thriller loňského roku, je korunována šokantní scénou v restauraci u večeře. Ta nejen že dokonale zapadne do výstavby celého filmu, a přitom potěší svou razancí i cynickou elegancí, hlavně vám ale dá tak náhle a tak ostře bombu mezi oči, že žánrový fanoušek ve vašem nitru může explodovat nadšením. Čistá krvavá práce.

Osobní tip Civala: Attenboroughovy vize jak zachránit svět - Naléhavá Attenboroughova litanie jak odvrátit kolaps životního prostředí na naší jediný matičce Zemi, hraje všemi možnými emocemi. Od absolutního děsu až k záblesku naděje. Strašná síla.

Osobní tip KarlaR: Obrácený svět v Tenetu – Na chvíli, kdy se protagonista konečně obrátí v proudu času a vyrazí do akce, se v Tenetu čeká hodinu a půl. A je to přesně tak unikátní zážitek, jak se od Christophera Nolana čekalo.

Osobní tip Mr. Hlada: Konfrontace s úchyláky ve finále V síti – Obvykle u filmů necítím nenávist, ale dokument V síti mě donutil přemýšlet o tom, jestli není čas zavést opět institut veřejného lynče. Asi ne, ale z těch lidí, kteří psali mladým holkám, mi bylo na blití. Takže jsem si užil to, že jsem mohl sledovat, jak se topí ve vlastní zvrácenosti. A nejen ve filmu, ale i po něm. Všem jim přeji zničenou pověst a psychické zdraví, případně veselý pobyt za mřížemi ideálně spojený s intenzivním sprchováním. Patří vám to, hovada.

Osobní tip Rimsyho: Rodinná večeře v Asi to ukončím - Co bych si sem svůj nejoblíbenější film loňského roku neprotlačil, že? Když Jessie Buckley a Jesse Plemons po půlhodinové jízdě autem dorazí k jeho rodičům, do té doby pouze tušený bizár se rozjede naplno. Geniálně přehrocené výkony Toni Collette a Davida Thewlise otevřely spoustu dětských traumat nejen ústředním hrdinům, ale i mně. Charli Kaufman zase jednou pálil ostrými.

Osobní tip Spoonera: První běh hlavní hrdinky s vlky ve Vlkochodcích - Kdyby mi někdo loni touto dobou řekl, že mě ten rok nejvíc odrovná scéna z klasického animáku odehrávajícího se v irském středověku, asi bych ho měl za blázna. Jenže Vlkochodcům se to opravdu povedlo a rozhodně to není způsobeno loňskou slabší filmovou úrodou. Když se totiž hlavní hrdinka poprvé probudí ve vlčím těle a se svou kamarádkou se vydává na noční běh se zbytkem smečky, je to opravdu radost pohledět. Animace a režie v tu chvíli ukážou svá největší kouzla a skvělý soundtrack už pak jen nádherně dokresluje výtečnou atmosféru a poetiku (nejen) této pasáže. Moment, od něhož jsem už byl Vlkochodci až do konce naprosto pohlcen.

Osobní tip do_oda: Zapálené město v 1917 - Sam Mendes, Roger Deakins a první světová na jeden záběr. Už jen samotná kombinace těchto věcí je zatraceně působivá, kdybych si ale měl vybrat jednu scénu, kdy jsem v kině opravdu seděl jako přikovaný s bradou na podlaze a nechával se unášet dechberoucím audiovizuálním podáním, byl to jednoznačně příchod do zapáleného města. Kontrast barev, použití siluet, hudba, zkrátka po všech stránkách famózní filmový moment.