Proč kvůli pěti minutám [spoiler]deprese[/spoiler] na konci (díky kterým ten film chce najednou aspirovat na ceny) změnit názor na nepříliš strhující muzikál a začít tleskat? Rozhodně to nebyl žádný typ divácky vděčného zvratu měnícího smysl filmu ala Spider od Cronenberga a nebyl to ani netradiční tah na žánr ala Dancer in the Dark.

Že jsi divný, to všichni víme.

Ten film právě tímhle mate, jak boří předsudky. Nejdřív právě La La Land vypadá jak typický klišovitý muzikál na steroidech, aby pak všechny ty klišé obrátil naruby, v tom je jeho síla.

Proč ne? Zkusit se to musí a ten maník má na novátorské věci talent. Na Parazitu mě bavila právě taková ta nevyzpytatelná "jinakost"

"pokaždé když postavy začnou zpívat, začne pociťovat jistou trapnost a šklebit se u toho" Jo, ten pocit znám a přesně ho vystihuje ten La La Land v náhledu. Ostatně proto jsem ten film nezvládnu ani do poloviny - ti nepřirozeně veselí muzikanti na začátku zavřený v náklaďáku mě děsí dodnes...