Za mě naprostej vrchol Burning – fakt mistrovská hra s napětím a očekáváním diváka, navíc s drtivým závěrem. A Steven Yeun je tam naprosto skvělej, škoda, že mimo Koreu se k podobnejm rolím dostane jenom těžko. Náš boj taky velmi fajn – jak píše Jokolo, hlavně se nebát synopse, je to mimořádně svižný drama, kterýmu by místy delší stopáž i prospěla.

Dost souhlasím s Rimsyho názorem na [i]Wildlife[/i]. Dana mám strašně rád a potěšilo mě, když ukázal i režijní talent, ale film pro mě neměl dostatečnej emocionální náboj. Potěšily výkony Gyllenhaala a Mulliganový, i atmosféru to občas mělo, ale šlo o takovej klasickej lepší festivalovej snímek - jde spíš o ukázku něčeho než o nějakej vývoj. Ale natočený pěkně. Spokojenej jsem byl ze [i]Sweet country[/i]. Hrozně atmosférickej western, skvěle natočený, i když občas to mělo hluchý pasáže, ale kterej festivalovej film takový pasáže nemá (Tísňové volání *:)*). Sam Neill tu hraje charismouše jak hovado, ani ty dlouhý statický záběry mi tu nevadily. I když to možná bylo kvůli momentálnímu vyladění, dost mi sednul i [i]Náš boj[/i]. I když se jak čert vyhýbám všemu, co má v synopsi slova "citlivá sonda" nebo "žánrově nezařaditelné", tady se mi příběh o otci, který je zničehonic sám na výchovu dvou dětí, dost líbil. Reálně sepsané dialogy, skvělý výkony neznámých herců a to, že je divák až do konce držen v nejistotě mě bavilo. Po všech těch traumatizujících filmech o rozvrácenejch rodinách to chce něco odlehčenějšího, pro což trochu doporučuju guilty pleasure [i]Diamantino[/i]. Někde jsem viděl srovnání se Zbrusu novým zákonem, ale to sedne jen pro celkovou odlehčenost filmu, která vybočuje z řady běžných filmů na festivalu. Obří chlupatý štěňátka, růžový dým, tajné služby, uprchlíci, vystoupení z EU a hlavní postava s ženskejma prsama - kombinace, která se nemůže nelíbit. [i]Úkryt[/i] - Shannon tu fakt valí, stejně jako Jessica Chastain, která mě poprvé nejen že neštvala, ale naopak dost těšila. Jako psychouš mám rád filmy, kde se hrdina postupně psychologicky rozpitvává, a tady je to navíc korunovaný závěrem, který je do určité míry očekávatelný, ale přesto bobmastický. Taky můžu jen doporučit. No a zatim největší zklamání - [i]Sklenka na rozloučenou[/i]. Je kolem toho velkej humbuk, kterej neni na místě. Mrtě se tam toho nepovedlo, je znát, že jde o režijní debut herce, který do té doby hrál v podstatě jen v True Blood. Téma znělo zajímavě, navíc v tom hrál milovanej Rhys Ifans (který zůstává jediným pozitivem filmu), ale dlouho jsem se v kině tak nemodlil, ať už to skončí. Uječený, nesmyslně dlouhý dialogy o ničem (ale ne v tom spirituálním slova smyslu, jak to u fesťákovejch filmů bejvá - čtvrthodinový vyprávění historky bez vyústění je k ho*nu). Scénárista evidentně chtěl zapracovat do filmu vlastní zkušenosti, ale bez jakýkoliv míry sebereflexe. Kdyby film sestříhali tak na půlku a vyřadily otřesný zbytečný postavy, byl bych mnohem spokojenější.