Rozhovor skvělej. Co se týče genderových věcí mám teda naprosto opačný názor a se Svěrákem, Scottem, Cameronem a dalšími pasážemi se neshodnu, stejně jako s většinou redakce MZ. Na pátou část můžu říct jen drž se chlape, dost z nás si tím prošlo, ale vždycky se člověk zase vyškrábe nahoru.

[b]Cival [/b]promyslim to...

Díky [b]Civalovi[/b] za další (tentokrát extra) výživný rozhovor. [b]Kamilovi [/b]díky v části 1- 4 za filmové i všeobecně společenské názory, postřehy a znalosti, bylo to hodně zajímavé a přínosné... ... a 5. část... ta mě dost osobně zasáhla a za ní díky dvakrát... [b]Kamila [/b]znám přes jeho kritiky už ze Cinemy, četl jsem různě i jeho pozdější věci a viděl různá videa, ale netušil jsem a ani bych to nečekal, že se někdo jako on, kdo působí tak sebevědomě a vyrovnaně, dostane do takového stavu (nemám fb a dozvěděl se to až teď)... je mi 32 a zhruba před rokem jsem se taky totálně sesypal a při čtení popisovaných stavů a pocitů mi běhal mráz po zádech... taky to bylo kvůli vztahu, kdy se na mě těsně před Štědrým dnem vykašlala jedna slečna... a přesně cca dva měsíce jsem byl paralyzován, nespal jsem pořádně, málo jedl (zhubnul jsem za měsíc ze 75 na 70 kg, že se mě lidi ptali, jestli nejsem nemocný), x-krát jsem nemohl vstát z postele a ani se nehnul, nic nemělo smysl... nějak jsem se z toho dostal, i když ne úplně, ale nějak funguju... mám moc fajn rodinu, plno přátel, hodně práce a plno koníčků... ale... nikdo to vlastně neví... mám z toho strach, čím jsem si prošel a co jsi tu tak dopodrobna popsal... k doktoru jsem nikdy nešel a prášky nebral... a doteď mám někdy problém se přemluvit jít a fungovat a v podstatě každý den pochybuju o sobě a smyslu svýho snažení o něco... na poslední chvíli jsem před měsícem dopsal dizertaci, ale kolik dní jsem jen tak zase proležel v posteli, že to nemá žádný smysl a nemohl vstát a něco dělat... ještě jednou díky, asi bych s tím měl začít nějak pracovat. Snad nevadí, že jsem tento příspěvek napsal, není příliš filmový, ale poprvé někde zmiňuji něco takového a dohnal mě k tomu tento rozhovor. [b]Kamile [/b]drž se a třeba se objeví příležitost si promluvit a asi by téma nebylo jen film...

Díky za rozhovor. To přemýšlení u čtení sice občas bolelo, ale když si můžu zrasit tělo na fušce nebo při sportu, tak proč ne mozek *?)*

Velký díky za zajímavej rozhovor *:+* [b]Hartigan[/b] Děkujeme za kvalifikovaný názor. *:D*

K tej depresii len toľko, že často k nej vedie deficit horčíka na vnútrobunkovej úrovni. A tento deficit sa nedá odhaliť bežným krvným testom. Horčík sa zúčastňuje na minimálne 300 chemických procesoch v tele a samozrejme aj na energetickom metabolizme bunky, takzvanom citrátovom cykle, kde je potrebný v troch krokoch. Americká FDA odporúča minimálne 420 mg denne pre 70 kg chlapa. Stokilový potrebuje 600 mg. Toto sa dá zo stravy dosiahnuť len veľmi starostlivo zostaveným jedálničkom. Ja potrebujem minimálne 700 mg, aby som sa cítil dobre. A samozrejme stres zvyšuje tzv. burn rate horčíku a situácia sa ešte zhoršuje. Takže k tej liečbe by som na Tetsuovom mieste dal pozor aj na to, aby mal denne minimálne tých 600 mg v strave plus v doplnkoch a tým myslím čisté magnézium, čiže 500 mg tabletka magnézium laktátu od Galvexu má v sebe len 51 mg magnézia. A aj keby mu to nepomohlo s depresiou, určite mu to pomôže v hromade ďalších vecí, napr. zabráni to kalcifikácii mäkkých tkanív, čo zníži okrem iného riziko infarktu v budúcnosti. Kto by sa na to chcel pozrieť podrobnejšie, odporúčam začať napr. s Robert Vink, Mihai Nechifor: Magnesium in the Central Nervous System, University of Adelaide Press. Na stránke univerzity je voľne dostupná PDF verzia.

Odzbrojujici zpoved *:o**:o**:o**:+*

No nevím ty jeho názory se mi moc nelíbí. 

Velmi prijemne vycepravajici rozhovor, diky