Docela by mě zajímalo, kde jste přišli na to, že Noema navštěvují a priori věřící. Dovoluji si s jistotou pochybovat, že by se majitelé kin ptali svých návštěvníků, k jaké víře či nevíře se dotyční hlásí.
|
reagovat
|
Diskuze k článku Noe vede za mořem, Marvel ve světě. A Arnold vyhořel
příspěvky 21 - 27
Napsat příspěvek
- 1
- 2
omfg nesmyslné násilí? Co je nesmyslné násilí ve filmu, kde se zabíjí lidi a bojuje s mexickým kartelem ? To jako Sabotage mělo být vyžehlené bez smítka prachu nebo co.
|
reagovat
|
Možná jsou věřící prostě jen rádi, že film se od Bible natolik distancoval, že lze těžko mluvit o nějakém prznění či alternativním výkladu 
|
reagovat
|
Avari
To máš jako u jiných fantasy adaptací, které se dost odchylují od knih a fandové to stejně chválí.
|
reagovat
|
Pokud si Noe vysloužil chválu u věřících, tak by mě zajímalo u koho, protože právě tenhle film má s Biblí společná jen některé jména a potopu, jinak nic. Biblickým bych ho rozhodně nenazíval.
|
reagovat
|
TOP Diskuze
58Melania: Recenze 30Princezna stokrát jinak: Recenze 24Michael: Trailer 22Youtuber zahanbil Melanii, vítězství v kinech hlásí chválený Raimiho thriller 2030 filmů, které vám v roce 2026 nesmí ujít 16VIDEO: Lobo se řítí do Supergirl 12Víkendový výplach #857 o Pánovi prstenů a AI 61Téma: 50 filmů před Star Wars, které musíte vidět (2/5) 8Válečné monstrum: Trailer 8Demoliční četa: Recenze
Komentáře
Top 15 filmové hudby roku 2025PoluxJedničkou loňského roku je pro mě elektro pecka F1 (jako fanoušek Zimmera a jeho OST k Rush ani nemůžu jinak, navíc když jsem hlavní téma od mistra při jeho koncertní návštěvě minulý rok slyšel i naživo
), ale atmosférických/působivých hudebních doprovodů bylo loni napříč žánry požehnaně. A to jak orchestrální, tak písničkové povahy.
Pochválit musím How To Train Your Dragon (Powell opět mocně čaruje stejně jako u originálu), Weapons (výborně buduje atmosféru a dokazuje, že Cregger je šikula i v oblasti filmové hudby), Draculu (tradičně napůl rozverný a napůl ponurý Elfman), Ballad Of A Small Player (skvělá práce v ne-až-tak-skvělém filmu), Wallace & Gromit: Vengeance Most Fowl (nenáročné, ale příjemné) a stejně tak divácky náročnější kousky The Girl With The Needle (záměrně nepříjemný a místy až disharmonický), The Brutalist (minimalistický, přesto dokonale funkční), Train Dreams (tematicky skvěle dotváří náladu) a One Battle After Another (poutající pozornost záměrnou disharmonií).
Za zmínku stojí i 28 Years Later (skvěle namixované a úderné), Sirat (film zklamání, hudební mix super), trojitá palba od dvojice Reznor a Ross v podobě Queer (zdánlivě nepatřičné moderní pojetí skvěle kontrastuje se zbytkem filmu), The Gorge (nepřelomové, ovšem zcela funkční) a Tron: Ares (zdaleka nejlepší složka filmu) a jako bonbónek na závěr Red Sonja (jak nahnat totální hrdinskou epičnost alespoň zvukem, když ne obrazem).
Naopak s nevolí ukázat prstem je potřeba na Ash (nesmyslná exhibice, která irituje od začátku do konce), Highest 2 Lowest (naprostá ignorace dění v obraze), Mission: Impossible - The Final Reckoning (pouhá zaměnitelná obsahová výplň), Frankensteina (v jedné scéně funguje, v druhé vůbec ne) a Play Dirty (Silvestri si spletl žánry a servíruje film noir).