Chápu, že bisexualita přidává do zápletky rozměr navíc, tedy že Elio s Oliverem spolu být [i]nemusí, a přesto chtějí[/i]. Nestává se z toho ale pak vlastně "klasická" romantika? *:D* Zároveň toto pro mě neutralizuje ten drtivý konec: Pokud by oba byli bi, tak by měli šanci na plnohodnotný život i v konzervativní společnosti (letní lásky v kontextu celého života bývají málokdy zásadní; prostě by si každej našli hezkou ženušku). Homosexualita toto činí nemožným (pominu-li fakt, že samozřejmě lidé mohou žít plnohodnotný život i bez partnera). (Pořád platí, že to nepředkládám jako onu [i]jednu [/i]správnou interpretaci. Jen vysvětluji, jak jsem film intuitivně chápal, a čím na mě zapůsobil.)

Já se tady krauseta zastanu *:D* Zaprvé zrovna u Call Me By Your Name text jasně říká, že [i]aktivistický [/i]není. Nevidím tam nic, co by bylo v protikladu ke tvrzení, že je to [i]film o objevování sebe sama, coming-of-age drama.[/i] Zadruhé, jen proto, že Call Me By Your Name aktivistické není, tak to neznamená, že takové filmy neexistují, a že nemá cenu o tom diskutovat. Jsou filmy, které využívají příběh k předání něčeho z problematiky LGBT, a pak jsou filmy, které využívají problematiku LGBT, aby odvyprávěly příběh. Rozdíl je v tom, co je účel, a co je prostředek. Pokud je účelem předání tématu či myšlenky, tak bych se nebál nazvat takový film aktivistický, což ale vůbec neznamená, že je špatný či nezábavný. Naopak, může být v určitém ohledu velmi působivý, a pro některé diváky naprosto zásadní. Samozřejmě, v praxi ta hranice je dost rozostřená a subjektivní (kvalitní příběh předá myšlenku stejně nakonec nejlépe). Stejně tak si myslím, že zrovna v tématu homosexuality jsme možná natolik daleko (minimálně v našem kulturním kontextu), že ryze aktivistické snímky už nevznikají, protože nemusí, a protože by byly kontraproduktivní. I ta zmíněná Philadelphia je z roku 1993.

Přesně, přijde mi prostě absurdní, že když je film s gay postavama, tak by se mělo identifikovat, zda je aktivistický nebo jestli je to prostě film a ještě se dozvím, že to poznám podle toho, zda ti gayové sbírají sympatie diváka díky dokonalosti bez chyb. *:D*

😀připomíná mi to scénku ze Simpsonovi, kdy Líza a Bart honí růžové nafukovací prasátko, vběhnou do nějaké LGBT politické strany. Kde si Líza všimne sloganu : První homosexuální prezident v roce 2097 nebo tak nějak. A oni odpoví: Jsme realisté 😜

Ach jo. Je rok 2024 a opravdu se tu řeší, jestli je nějaký film, kde se milují dva muži, aktivistický? *:o* Proč se to řeší? Dej mi své jméno je film o objevování sebe sama, coming-of-age drama. A vy tu řešíte nějaký neexistující aktivismus. U hetero věcí tohle nikdo z vás neřeší, ani to nikoho nenapadne, ale jakmile dojde na film či seriál, kde si dva muži dají zamilovanou pusu, tak najednou je to aktivismus nebo "propagace homosexuality". Už mě to fakt nebaví. Dej mi své jméno je romance se silným vyústěním, protože se snímek odehrává v 80. letech, stejně tak o několik let později natočené Ohňostroje. OK, tak budeme ještě dalších padesát let řešit, jestli je aktivismus, když si dva muži dají na plátně pusu, případně mají spolu sex. Ještě jednou ach jo. *:-*

No jo, ale o klasickém romantické filmu s hetero párem neřekneme, že je aktivistický, protože jsou oba nudně dokonalí a mají bezproblémové společenské zázemí, ne? Nemyslím, že se obvykle filmy s příběhy okolo gay páru točící okolo problémů společenské akceptace navíc mají považovat za aktivismus, tak to prostě v životě chodí. Proč by měla být konkrétně Philadelphia manifestační film pohledem z doby vzniku? Hanks je právník, který se od někoho nakazil HIV, v práci se i přestože mystifikoval, dozvěděli o jeho orientaci skrz symptomy nemoci a dali mu kvůli tomu padáka (nepochybně běžný problém té doby nejen v USA) - protože je právník, tak symbolicky zkouší, zda mu justiční systém pomůže obhájit, že si vyhazov nezasloužil. Žije s Banderasem, o kterém nevíme, zda má taky HIV, nevíme kdo koho nakazil, zjevně je něco spojuje. Zastupuje ho hetero Denzel, který má občas homofobní paniku z komplimentu v obchodě *:D*, kterou si řeší v průběhu ale bere tu zakázku z principu svojí práce jako veřejné služby. Je to  teda aktivistický film s dokonalýma postavama nebo je to film o justici? Nemám Philadelphii brat vážně třeba v porovnání s jinými justičními filmy, kde se řeší spravedlnost pro černochy nebo obyčejné lidi? Je letmo načrtnutý vztah Hanks-Banderas relevantní, protože spolu zůstávají i přes nemoc nebo naopak kvůli nemoci? Taková divná optika *;)*

V knize hlavní hrdina není bisexuál[spoiler], předpokládá, že je na ženy do doby než potká Olivera, kdy si uvědomí, že je na chlapy. Pokusí se o něco s tou kamarádkou, co je do něj odjakživa zamilovaná, ale nedělá to "z vášně", takže jde spíš o prozření než o utvrzení bisexuality. Oliver si zase bere ženu, aby měl pokoj od homofobního fotra - má to smysl jen jako mimikry. [/spoiler]Není tam žádný náznak, že ho přitahují i ženy. Podle mě je tvůj výklad filmu a jeho závěru ten správný.

Trochu mě zarazilo v recenzi spojení "manifestační queer snímek snažící se o aktivismus" - co je příklad takového snímku, že je o gay aktivismu a vztahy zobrazené v takových filmech teda nemá divák brát vážně? *:D*

Re [i]oba hrdinové jsou bisexuální, [/i]takhle jsem nad filmem nikdy nepřemýšlel. Je to jen teorie (jedna z možných interpretací), nebo to potvrdil režisér či herci? Já vždy chápal jako klíčový aspekt, že se film odehrává v 80. letech, tedy v době, kdy otevřeně žít ve stejnopohlavním svazku nebylo vůbec jednoduché (článek o homosexualitě v Itálii na Wikipedii to docela dobře potvrzuje). Souhlasím, že film není aktivistický: Elio a Oliver si ani na chvíli nepřipouští, že by vztah mohl mít nějaké delší trvání. Proto tam nejsou žádný konflikt ani překážka potřeba. Samotná podstata vztahu je nepřípustná. Není proti čemu ani za co bojovat. Vztahy s ženami pak nejsou znakem bisexuality, ale spíše ohledáváním vlastní sexuality, či i formou alibi (jak nepůsobit divně). Gayové, které znám osobně, na střední škole běžně s dívkami randili, a coming outem prošli až na vysoké (bavíme se o nultých letech, tedy o celých 30 let později). Závěr filmu je pak drtivý nikoliv kvůli nenaplněné romanci, ale kvůli tomu, že se Oliver svojí volbou rozhodl popřít sám sebe a jít po té "správné" a jednodušší cestě, vynucené vnějším světem. Prostě jakoby Titanic neztroskotal a Rose se na konci filmu rozhodla pro Cala, protože se to od ní čeká *:D*  Samozřejmě film nemusí mít jednu "správnou" interpretaci, ale je fascinující myšlenka, že mě film možná zasáhl něčím, co v něm vůbec není *:D*

Ja si ten film pamatam aj skrz skvely soundtrack  https://www.youtube.com/watch?v=4WTt69YO2VI ktory je spojeny aj s romancou v mojom vlastnom zivote.

Děkuji Krausetovi za jeho nádherně citlivý článek k mému milovanému filmu. Dej mi své jméno je mistrovská romance o dospívání, která se už při premiéře právem stala klasikou. Dej mi své jméno je moje láska. Viděl jsem ho na plátně a bylo to něco úžasného. Právě tady jsem se definitivně zamiloval do Timothéeho, který si zde vysloužil žel neproměněnou oscarovou nominaci.  Rok 2017 byl velmi bohatý na queer romance, které jsem též viděl na velkém plátně - britské Na konci světa a francouzské V sedmnácti. Neplynou sice tak pozvolně jako Dej mi své jméno, ale chemie mezi představiteli a jejich vzájemně propojená sexualita je pokaždé něco výjimečného. A takové filmy, které se vám zadřou pod kůži, jsou jednoduše nejlepší. K tématu věkového rozdílu v Dej mi své jméno sem přidávám tento nedávno publikovaný [url=https://www.cbr.com/cmbyn-elio-oliver-age-gap-less-problematic/]text v CBR[/url].

Před úsvitem by se trochu hadalo*8)*

*:D**:D**:D*