Jak tady lidi dávaj příklady z minulosti - já se nebavím o mistrovskejch dílech jako Kmotr nebo Lawrence z Arábie. Ale o běžných popcornech, který si ujedou na tom, jak strašně vypravěčsky a myšlenkově vyspělý jsou, ale projevujou to vlastně jen tou stopáží.

Proč musí mít sakra Black Panther 2 161 minut? Nebo novej Batman 180? A to jsou příklady ještě těch povedenějších filmů - a ani u nich si nevybavim, co se tam tři hodiny děje, co tak vážnýho se muselo řešit na tak monstrózní ploše srovnatelný s režisérským sestřihem Amadea. Zvlášť u těchhle spotřebních blockbusterů, který jsou občas klipový, tj. vizuální zkratka je tam úplně v klidu možná, mi přijde cokoliv nad 130 minut jen vlastní namyšlenost a nabubřelost ("podívejte se, jak velký film jsem natočil/a"!) a neschopnost něco odvyprávět s větším švihem. A jedinej efekt pro mě je, že si takovou přetaženou "blbost" prostě už nikdy v životě nepustim.

Fakt si myslím, že když si studio stanoví vnitřní limit např. 130 min u komiksovky, drtivý většině filmů to pomůže - protože tvůrci budou muset víc přemýšlet a pilovat, vyhazovat zbytečný postavy i podzápletky (třeba si nechat Penguina do dvojky), ladit montáž i vyjadřovací zkratky. 

Takže když má třeba Rychle a zběsile 9 dvě a půl hodiny, není to projev něčeho úžasnýho, ale jen kombinace namyšlenosti, lenosti a neschopnosti.