Samozrejme, ale napadlo mi niečo také. A keď už to Cival načal... Ja som proste pri UitA väčšinu času chrochtal blahom, pretože je to konečne po čase film, ktorý má skvele napísané dialógy (od čoho sa u mňa odvíja hodnotenie "dobrý scenár", hoci rozumiem, že to ešte nemusí byť pravidlo, viď Basterdi). A mne sa naň pozeralo rozhodne dobre, lebo je svižný a na rozdiel od teba som nemal ani náznakom pocit, že zo mňa niekto robí vola, práve naopak, je to inteligentná hra s divákom, ktorému tie témy trochu rezonujú.

Samozrejme, na úvodnú scénu z Give´em Hell, Malone, to nemá ani náhodou.

A nikdy jsem nenapsal, že ho totálně uznávám. Ten film žeru, ale velmi střízlivě.

Avatar je pochopitelně hloupý, jednoduchý a naivní. Ale hezky se na něj kouká a to je myslím to, o co Cameronovi šlo. Na tohle se hezky nekouká (a Reitmanovi o to nešlo).

Ale srovnávat tyhle dva filmy je na debatu, která by mířila do pekel.

Cival: Tesne si ma predbehol. Chcel som napísať presne obrátene, že pokiaľ Hlad totálne uznáva Avatar, čo je takisto polopatistický film bez najmenšej snahy prekvapiť či byť aspoň trochu štýlový, prečo mu niečo také vadí pri tomto filme, ktorý svoje témy podáva omnoho... hm, elegantnejšie a určite mnohokrát inteligentnejšie.

Jasně, ukončíme to, já se nehádám a nechci, beru to, že někomu to sedlo a mně a člověk, kterýmu se to líbilo, má o jeden divácký zážitek víc než já, což je fajn. Ale na druhou stranu závěrečná minuta (a vlastně i celá pasáž s návětěvou sester) plná adorace rodinného života myslím naprosto zadupává do země tvůj argument s tím, že "ty nejdůležitější věci jsou tam řečeny buď jaksi mimochodem, nebo vůbec." :) A to je to, co mě vytáčelo úplně nejvíc a kvůli čemu jsem začal mít pocit, že ze mě Reitman dělá vola.

END

Vůbec nemluvím o postavě, o kartách a podobně. Mluvím o režijním přístupu, kde postrádám nápady a snahu dát člověku něco víc. Netvrdím, že mě neoslovilo téma. Paradoxně téma je to jediné, co mě oslovilo. Vadilo mi ale právě to laciné zpracování, kde jsem prostě věděl deset minut napřed, co se bude dít, jak se to bude dít a jak to bude útočit na diváka.

Od Diablo Cody znám jen Juno a Bacha, kouše jsem neviděl a nejspíš asi ani jen tak neuvidím, ale na Juno mě právě bavil ten Reitmanův přístup, kdy nutí člověka se k těm chytrým věcem proposlouchat přes (rádoby?)cool dialogy a přestřelené hrdiny. Bavily mě proměny z indie romantické komedie do chytrého a vážného filmu, bavilo mě, jak se režisér pokoušel zakrývat ty chytré řeči a i když mu to občas ujelo, pořád mě zajímalo, co a jak bude dělat.

V případě Lítám v tom jsem ten zájem ztratil po patnácti minutách, protože Reitman se vykašlal na nějaké zakrývání a od nějaké desáté minuty jsem věděl, co mi film bude chtít prodat a jak to bude dělat. Postrádal režijní eleganci a snahu dělat věci alespoň malinko jinak nebo říct něco, co ještě nebylo řečeno před tím (nebo to alespoň nebylo řečeno takhle).

... zvlast kdyz to videli u Avatara a zurili kvuli tomu?

A popravdě moc nechápu, proč to nikdo jiný nevidí :)

Já si nemyslím ani trochu, že bych byl pro ten film špatný materiál. Nemám problém s tím, co chce sdělit nebo jakým způsobem by to chtěl sdělit. Právě naopak. V podstatě ten film fungoval tak, jak jsem očekával, ale připadalo mi, že Reitman je prostě až příliš povrchní. Užil jsem si podobného Nezvaného hosta, tyhle témata o člověku, který musí přehodnocovat všechny svoje životní priority, docela i vyhledávám a zajímají mě, ale v tomhle případě mi to jednoudše přišlo podaný jaksi až příliš jednoduše a naivně.

Prostě mě to nemělo vůbec čím překvapit a - a to bylo ještě horší - jsem měl celou dobu pocit, že se o to ani nikdo nesnaží. A to je asi ten největší problém.

Hladovi krivdite, pac velebil Juno i Dekujeme, ze kourite

Mně to popravdě překvapilo docela dost.

Navic ja a Psema se teda dost casto rozchazime, takze je to celkove velky wtf.