Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže (r. Gore Verbinski)
Rozpočet: 225 (v době premiéry nejdražší film všech dob)
Globální tržby: 1 066 (americký otvírák 135,6 mega byl tenkrát rekordní)
Hodnocení na CSFD/IMDb: 75 % a 7.4/10
V.I.M.: Navazujeme na předchozí kapitolu, takže V.I.M. zase ne. Ale bude líp, vydržte!
Vytáhni v hospodě: V Číně odmítli promítat dvojku Pirátů s tím, že ve filmu je vyobrazený kanibalismus. Což o to, soudruzi si v posledních dekádách vymysleli mnoho zástupných argumentů, proč nevhodný západní snímek vynechat, ale tenhle za mě vede. Nutno dodat, že Disney to tenkrát moc neřešil, protože Čína pro ně v roce 2006 byla vyloženě marginální trh. Kdyby se něco podobného stalo před devíti lety (pětka se tam premiéry samozřejmě dočkala a utržila v tamních kinech více než 170 mega), tak produkující Bruckheimer všechny lidožrouty okamžitě vystřihl a navíc dotočil speciálně pro miliardovou zemi scénu s Deppem na Velké čínské zdi.

Zatímco jednička Pirátů těžila z relativní jednoduchosti svého příběhu, dvojka už se rozhodla otevřít prakticky všechny dveře najednou. Scénář Teda Elliota a Terryho Rossia je mnohem ambicióznější, propojuje několik dějových linií, přidává nové frakce a neustále připomíná, že tentokrát nejde pouze o jednu prokletou posádku a jeden poklad. Někdy je toho možná až moc, zároveň je ale fascinující sledovat, kolik nápadů se tvůrcům podařilo do jednoho filmu nacpat. Truhla mrtvého muže je díky tomu ještě větší, divočejší a kreativnější dobrodružství, které se nebojí groteskního humoru, temnější atmosféry ani bizarních situací. Od konfrontace s Pelegosty přes jedinečnou scénu na obřím dřevěném kole až po závěrečný útok Krakena jde o blockbuster, který navzdory skoro dvou a půl hodinové stopáži prakticky odmítá zpomalit.

Pochválit si kromě Zimmerovy hudby a znovu z řetězu utrženého Deppa potom zaslouží hlavně Bill Nighy aka Davy Jones. Krade si pro sebe každou scénu a dokazuje, že by se motion capture herecké výkony neměly podceňovat. Ztvárnění Davyho Jonese dodnes funguje lépe než většina moderních pokusů o digitální triky. Muž s chobotnicí místo obličeje přitom není jen efektní atrakce, ale jedna z nejvýraznějších postav celé série a rozhodně její nejkomplexnější záporák. Když se navíc na scéně objeví zmiňovaný Kraken, Truhla mrtvého muže znovu ukazuje, proč byli Piráti z Karibiku ve své době takovou filmovou událostí. (filmfanouch)

O dívce, která proskočila časem (r. Mamoru Hosoda a Hirojuki Aojama)
Rozpočet: Asi pouze 3 miliony dolarů, respektive 300 milionů jenů
Globální tržby: Pardon, nevím  
Hodnocení na CSFD/IMDb: 83 % a 7.6/10
V.I.M.: Časem se pokusím Hosodu do V.I.M. propašovat
Vytáhni v hospodě: Režisér Mamoru Hosoda byl v době premiéry sice mnohým fundamentálním fanouškům anime známý, ale právě O dívce, která proskočila časem z něj minimálně v domovině učinil hvězdu. Studio dokonce bylo nuceno přidávat kina a projekce v návaznosti na nadšené reakce diváků v omezeném počtu sálů. Škoda, že sláva režiséra se navzdory dalším úspěšným bijákům pořád bohužel nemůže rovnat Mijazakimu nebo Šinkaiovi. U nás rozhodně, což jsem poznal, když jsem googlil slova: „Hosoda CSFD“. Raději to nezkoušejte.

Jeden z nejvýraznějších anime bijáků vůbec. Film z roku 2006 vychází ze stejnojmenného románu Jasutaky Tsutsuiho. Jeho příběh ovšem sleduje novou protagonistku – středoškolačku Makoto Konno, která jednoho dne zjistí, že dokáže doslova skákat v čase. Z původně nevinné schopnosti, kterou začne využívat k řešení běžných problémů, užívání si volného času nebo vyhýbání se trapným situacím, se postupně stává něco mnohem komplikovanějšího. Režírující Hosoda totiž jednoduchý koncept cestování časem využívá především k vyprávění citlivého příběhu o dospívání, přátelství, prvních citech a strachu z toho, že některé okamžiky se již nikdy nevrátí. Mnozí diváci se v něm jistě snadno najdou.

Právě spojení sci-fi konceptu s překvapivě obyčejným příběhem o dospívání dělá z anime tak působivý zážitek. Makoto není žádná typická hrdinka zachraňující svět, ale obyčejná holka, která se snaží přijít na to, co vlastně chce. Její schopnost vracet čas jí umožňuje napravovat drobné chyby i odkládat nepříjemné okamžiky. Minulost však nejde jednoduše přepisovat bez následků. Hosoda dokáže být v jednu chvíli hravý a vtipný, jenom aby následně nenuceně přešel do překvapivě melancholické roviny. Režisér navíc skvěle pracuje s atmosférou japonského léta, nádhernou animací a pocitem nostalgie, který prostupuje prakticky celým filmem. O dívce, která proskočila časem tak není jen povedeným anime o cestování časem, ale především krásným příběhem o tom, že některé chvíle bychom možná chtěli prožít znovu. (filmfanouch)

Černá kniha (r. Paul Verhoeven)
Rozpočet: 21–22
Globální tržby: 27
Hodnocení na CSFD/IMDb: 82 % a 7.7/10
V.I.M.: Rok 2006 má holt v rubrice mnoho restů
Vytáhni v hospodě: Verhoevenovi po propadáku Muže bez stínu už pšenka v Hollywoodu nekvetla, a tak se po více než dvaceti letech vrátil do domovského Holandska. S rozpočtem okolo 16 milionů eur byla Černá kniha v té době nejdražší nizozemský film. Ještě dodám, že během scén osvobození Verhoeven využil 500 komparzistů (celkem jich na filmu pracovalo 1200) a některé muzejní tanky přijely na natáčení až z dalekého Česka.

V roce 2006 se po více než dvaceti letech vrátil Paul Verhoeven domů do Holandska. Každý filmový fanda, který se nenechal oblbnout explozemi násilí v Total Recall a Hvězdné pěchotě a sexy Sharon Stone v Základním instinktu, věděl, že tenhle režisér hraje na efekt jen zdánlivě. Na druhou stranu moc diváků obeznámených s jeho předhollywoodskou tvorbou u nás asi nebylo. Verhoeven se však domů vracel jako hvězda, a tak na svoje drama o okupaci Holandska, odboji a ošklivých věcech, které nemusí nutně dělat jen ti, co nosí nacistickou uniformu, dostal tehdy rekordní rozpočet. A na Černé knize je to vidět. Výpravný špionážní thriller mohl být, kdyby se Verhoevenovi chtělo, prostě oslavou těch, kdo během druhé světové války stáli na té správné straně a museli hodně obětovat. No ale to by asi nebyl úplně Verhoeven…

Černá kniha je samozřejmě v porovnání s hollywoodskými velkofilmy poměrně komorní, ovšem na evropskou produkci pořád dost velká. A hlavně nekompromisní tím způsobem, jaký máme u tohohle režiséra rádi. Mladá Židovka se pod jménem Ellis de Vries dostane mezi nacistickou elitu, kde zjišťuje, že nenávidět všechny stejně a za stejné věci nebude tak snadné, jak si myslela. A zároveň pochopí i to, že její vlastní spoluobčané, pro něž nasazovala krk, se mohou velmi rychle stát tupým stádem, které si co do krutosti s nacisty nemusí nic vyčítat. Verhoeven na perfektně fungující schéma válečného špionážního thrilleru tradičně narouboval nepříjemná témata, jakými se podobné žánrovky obvykle nezabývají. Ale o to lépe tady fungují, protože hranice mezi dobrem a zlem je někdy fakt sakra tenká. (MrHlad)

Clerks 2: Muži za pultem (r. Kevin Smith)
Rozpočet: 5
Globální tržby: 27
Hodnocení na CSFD/IMDb: 80 % a 7.3/10
V.I.M.: Konečně!
Vytáhni v hospodě: Nebude to vytahování, jako spíše trochu zbytečný filmový coming-out autora článku, tedy mě (Teda). Clerks 1 a 2 (natož trojku) jsem dodnes neviděl a stydím se za to. Kolegům, kteří Smithův film do žebříčku protlačili, však samozřejmě věřím, že se jedná o obrovskou pecku, a rest brzy napravím. Inu, kinematografie má mnoho odstínů a já se zrovna tomuto dodnes z nějakého záhadného důvodu vyhýbal. Pokud bych se snad v následujících týdnech neozýval, kopejte prosím na dvorku Civalovy chatičky.

Existuje jen pár filmů, kterým dává skoro celá redakce MovieZone 10/10. Dvojka Clerks mezi ně patří (i když to třeba imf nebo Spooner kazí) a já ji samozřejmě budu vychvalovat do skonání světa. Jde o poslední mistrovské dílo Kevina Smithe, režiséra, který v devadesátých letech společně s Linklaterem kraloval nezávislým konverzačkám. Clerks, Flákači, Hledám Amy a Dogma jsou nefalšované klasiky, ve dvojce Clerks si ale Smith sáhl na kariérní vrchol.

Ať už jde o sympatické hrdiny, sprostý humor, nebo nečekané emoce, Smith tu dokonale trefuje každou scénu a staví mozaiku obyčejného života dvou ultimátních flákačů. Dante a Randal se sice přesunuli z Quick Stopu a videopůjčovny do „mekáče“, pořád ale tráví většinu života debatami o Star Wars a nechutných sexuálních praktikách. Zní to strašně povrchně, výsledek je ale tak unikátní a zábavný, že Smithovi trvale odpouštím další dvě dekády kariérního tápání (včetně Clerks 3). Třeba ho ještě čeká comeback. I kdyby však nepřišel, pořád natočil dost pecek na to, abych ho nikdy nevyndal ze žebříčku svých nejoblíbenějších režisérů. (KarelR)