Přesně tohle mě štve i na twitteru. Je tam krátká ukázka z anime či mangy, ale název buď musím hledat v diskuzi nebo to nenajdu vůbec. Začínám tyhle věci pomalu ignorovat. 

Na youtube čili shorts jsem se též dostal k pár filmům či seriálům, ale opět je problém najít ten název. 

Dementni shorts (patrne urcene pro bytosti se soustredenim akvarijni rybicky) opravdu nechapu. Youtube mi je nabidl jednou, udelalo se mi z toho nevolno a od te doby je mam proste zakazane.
Co tenhle vyplach udela z dnesnich deti, to je otazka. Nastesti se toho patrne nedoziju.

Jsem stejný boomer, taky jsem tak došel už k několika filmům. A ten trend neuvádět jména u těch shorts me nasere pokaždé. 

Přes Reely jsem se dostal asi k 10 filmům minimálně, ale z hlavy je bohužel nevyjmenuju. U seriálů to budou Lost, Legacies a From, co si tak vzpomenu. Asi jsem zrovna jeden z mála, kterýho to na tech sockach zaujme a ma chut si to potom pustit. 

Nevím odkud pramení ta představa, že Late night shows jsou masivně populární, když i těm mladším hostům táhne na padesát. Jejich výroky jsou sice často ve zprávách, ale to je tím že na televizi se dívají hlavně boomeři a lidé ve stejném věku také sledují klasické zpravodajské servery, zatímco mladší generace nikoliv. Jakýkoliv výrok moderátora se hned rozmázne v médiích, ale většině Američanů jsou jinak tito televizní šašci zcela ukradení.