Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Vítejte u další epizody nekonečného seriálu o tom, jak za zatáčkou ve zpětném zrcátku mizí Hollywood, jak jsme ho znali a milovali. Ano, tentokrát to bude zase optimistické. Finišuji pro předplatitele přehled toho, jak si stojí jednotlivá studia v současné hierarchii, ale zároveň mi do toho vždy naskočí nějaké téma, které slibuje, že podobné fantazírování o tom, kdo má navrch, je vlastně ve světle aktuálních změn jen mlácením prázdné slámy. Viz dnešní hlavní téma, které se věnuje problematice změny konzumace mainstreamového obsahu. Nejdřív jsem si při pročítání článku z Atlanticu říkal jen “vždyť už o tom celé dva roky mluvíme, Mlho!”, jenže pak mi došlo, že nejde o nějaký GenZ trend, který přijde a odejde. Reelska, shorty a tiktoky už nadobro přeprogramovaly hlavu mladých i starších. Zapomeňte na secondary screen berličky při psaní scénářů. Tady se bavíme o současnosti, v níž hrají vedlejší roli rovnou celé filmy a seriály.

Klipni to!

Možná to znáte, pokud chodíte na YouTube častěji než je zdrávo. Místo aby se vám po spuštění aplikace otevřela hlavní stránka, rovnou se vám spustí Shorts, protože s TikTokem a jeho krátkými formáty je potřeba bojovat a v lásce a válce je dovoleno vše. Naběhne vám nějaký ten influencer, roztomilá koťátka, AI generované video s bizarním lifehacky, reklama na zlevněné kuchyně, a pak možná i random klip z oblíbeného seriálu nebo filmu. Nikdy u něj není název, to aby se v diskuzi lidé pídili a zvyšovali dosah. Tahle osvědčená taktika žene stovky tisíc kanálů k milionovým zhlédnutím. YouTube zhlédnutí u Shorts monetizuje podstatně přísněji než u klasických formátů, ale zároveň máte u Shorts-only kanálu šanci na raketový růst, protože algoritmus vše rozdává plnými hrstmi nalevo i napravo. 

Už dřív jsem zmínil, že filmová studia přestala rozdávat copyright striky, ačkoliv tedy proti některým, co se pořád drží, bojují tvůrci klipů tím, že napálí kontrast, pustí do pozadí hudbičku, flipnou obraz horizontálně, nebo ho pomocí AI upscalují do rozlišení, kdy obličeje herců vypadají jako porostlé hroší kůží. Proč? Protože to funguje! Na rozstříhávání a recyklaci obsahu původně přišli podcasteři a livestreameři, kteří nejdřív osobně a následně skrz armádu pomocníků/fandů začali své dlouhé formáty publikovat i ve formě snadno stravitelných klipů, kde byly ty nejlepší frky nebo trapasy. Šlo o další zhlédnutí i způsob, jak propagovat plnohodnotnou epizodu či pořad mimo obvyklý okruh fandů. Fungovalo to báječně, takže se toho chytla i studia a produkční firmy v rámci tradičního online marketingu.

Ještě si živě pamatuju, jak jsme z tradičního “jeden teaser, dva trailery, pět televizních klipů” přešli k bombardování obsahem, návštěvám hvězd v podcastech a youtubových pořadech a mnoha dalším audiovizuálním jednohubkám. Online kraťas je dnes jednotkou pozornosti na internetu, nikoliv text, podcast nebo tradiční youtube video v délce několika minut až hodin. Ne, třicet až šedesát sekund vaší pozornosti v nekonečném feedu generuje čísla, podle nichž se přidělují marketingové budgety. Oficiálně i neoficiálně, protože studio neúkoluje jen své zaměstnance či agentury, ale také pobízí fanoušky a jednorázové spolupracovníky, aby kobercovými nálety klípků z filmu či seriálu budovali větší povědomí. Na druhé straně existují agentury, které vám o premiérovém víkendu ochotně spočítají, kolik milionů zhlédnutí váš titul vygeneroval. Často jde v marketingových kruzích o stejně důležité číslo jako v případě víkendových tržeb. Absurdní? Přesto jde o spirálu, kterou už nikdo neumí zastavit. Točí se tak rychle, že její gravitace pohlcuje čím dál tím víc subjektů.

Stačí se podívat na čísla. Epizoda podcastu může mít tisíce zhlédnutí, desítky klipů, které z ní nastříháte, mohou za stejné období dosáhnout sečtených desítek milionů impresí. Originál přestává být důležitý, resp. je zásadní, aby šlo o materiál, ze kterého se bude snadno stříhat něco s dosahem. Nabízí se myšlenka, že kdyby bylo možné ty klipy nastříhat rovnou a neobtěžovat se natáčením podcastu, filmu či seriálové epizody, možná by to bylo vůbec nejlepší. Je totiž ověřeno, že konzumenti těch klipů se nepídí po původním zdroji (tj. sebepropagační forma, která ty klipy původně zrodila, vlastně vůbec nefunguje). Umělá inteligence by zcela jistě dokázala nasekat zábavné klipy z neexistujícího seriálu, neexistujících epizod show Joea Rogana, nebo neexistujícího hollywoodského trháku.

Konzumenti naštěstí (zatím) tak hloupí nejsou. Sice ochotně nakoukávají slavné seriály (Seinfeld, Friends, Modern Family, cokoliv na co si vzpomenete) jen skrz shorty a vlastně jim vůbec nevadí, že neznají kontext ani motivaci postav, ale ten originál, z něhož se stříhá, musí pořád ještě dávat smysl a mít tzv. production values. Tj. Hollywood má pořád ještě nárok existovat, jakkoliv už u late night talkshows vidíme, že ačkoliv jsou online ohromně populární, jejich nativní sledovanost je mizerná, takže pravděpodobně všechny do pár let skončí. A pak už nebude z čeho stříhat ty klipy. Pokud si v tu chvíli konzument posteskne a začne se pídit po důvodu, bude to s křížkem po funuse.

Nechci tady předvádět absurdní příklad blockbusterového trháku, na který lidé nepřijdou do kina, nepřijdou na stream, ale budou ho virálně sdílet v tiktocích, zatímco studioví kravaťáci si budou lámat hlavu nad tím, co udělali špatně. V seriálech máme už teď několik případů, kdy tiktoková popularita popohání budgety existujících titulů. Např. oblíbený policejní seriál The Rookie s Nathanem Fillionem je procedurálka, která je v posledních letech ohromně populární právě na zmíněných platformách. Hezcí lidé v uniformách tam řeší absurdní situace. Kdybyste koukali jen na ty kraťasy, jak to spousta mládeže v USA dělá, získali byste o seriálu o dost jiné povědomí než jeho věrní diváci, absolvující celé epizody. Jenže v poslední sezóně to vypadá, že zápletky jsou čím dál tím roztěkanější a fanservisovější. Jako by producenti doufali, že vznikne materiál, který půjde snadno rozstříhat a propagovat na sociálních sítích a videoserverech, aby pak byli vyhlášení “nejpopulárnějším seriál mezi GenZ” a mohli na další sezónu získat víc peněz od TV stanice (v tomhle případě ABC/Disney).

Je to na hlavu? Ano, ale publikum je v tom trénované už minimálně pět let. Víte, kdo s tím původně začal? Andrew Tate a manosféra, která svým podhoubím kultu a pyramidových schémat nutila fanoušky, aby si zakládali další a další kanály, stříhali tam nejlepší moudra svých vůdců a šířili tak slovo boží. I zakázaní tvůrci se tak skrz YouTube, Instagram či TikTok dál šíří skrz nekonečné reposty svých oveček a stávají se metastázemi, kterých se systém neumí zbavit. Jakmile budou ovečky vyzbrojeny AI generátory, vyroste YouTube a jemu podobným ekvivalent mailového spamu. Kolik aktuálně zabírá spam v mailové komunikaci, i přes existenci nejrůznějších chytrých filtrů a prográmků? Je to zhruba půlka, zatímco v roce 2011 to bylo přes 80 %. Tato informace je vyzdrojovaná, nepřečetl jsem si ji na prvním řádku Googlu, kde vám ji naservíruje A.I. Jak vidno, YouTube bude muset zabojovat, aby jeho algoritmy neproměnily feed zákazníků v otravnou hlušinu.

Osobně znám dva lidi, co se po random klipu ve feedu dokopali až k původnímu filmu či seriálu a aktivně ho zhlédnuli. Proti tomu ve výzkumech stojí desítky, možná stovky milionů lidí, co prostě jen flipnou ukazováček směrem nahoru a jdou na další video. A pak další. A zase další. Vy jste u sebe v mailu nebo na Substacku (případně na MovieZone), možná se vám zdá, že tu vyprávím pohádky z dalekých galaxií. Občas mi to tak připadá, dokud se nerozhlédnu po tramvaji nebo vagónu metra.

Myšák vs. USA

Tak to jsme si zahalekali od plic, a teď zase trocha toho aktuálního zpravodajství. Jestli sledujete, co se děje v USA, možná jste si všimli, že Jimmy Kimmel je zase po kolena ve vroucí vodě, jak se tam tak říká. Tentokrát ho tedy plísní jen pan prezident a paní prezidentová, nikoliv televizáci, protože vtip, kterého se dopustil, je vinen jen nešťastným načasováním.

Kimmel minulý čtvrtek řekl, že Melania Trump má auru nadcházející vdovy, čímž narážel na velký věkový rozdíl mezi ní a Donaldem Trumpem (a pravděpodobně také její nepřítomný výraz na většině oficiálních akcí). Když pak v neděli během jednoho eventu skutečně málem došlo k atentátu (útočníka zastavili při bezpečnostní kontrole v jiném patře), skupinka věrných kolem Trumpa se hned na Kimmela vrhnula a žádala jeho okamžité odvolání. Brendan Carr, šéf federální komise pro komunikace, rovnou oznámil, že FCC začne přehodnocovat udělené licence nejen ABC, ale celému konglomerátu Disney.

Což je samozřejmě jenom divadýlko pro příznivce, protože FCC může již udělené licence (tyto platí až do roku 2029) přezkoumávat až po vnějším podnětu, následných pokutách a případně soudních rozhodnutích. I kdyby Carr celé tohle kolečko absolvoval, pravděpodobně nebude moci zrušit udělenou licenci dřív než za rok a půl či dva. Ale tak co, slibem nezarmoutíš. Tenhle mediální výpad je ale připomenutím toho, jak málo zrovna FCC bude rozhodovat o tom, zda projde či neprojde merger Paramount Skydance a Warner Bros. Discovery.

Tajemství velké (s)pouště 

V posledním boxoffice reportu mi zcela uniklo, že do kin zamířil snímek Desert Warrior. Viděl jsem tedy Anthonyho Mackieho v turbanu někde na internetu, ale říkal jsem si, že je to buď A.I., nebo chudák musel po čtvrtém Kapitánovi odjet někam do tramtárie, aby mohl říkat svoje oblíbené “cut the check”. Pak jsem si všimnul, že snímek otevřel v tisícovce amerických kin za 487 tisíc dolarů. Na tom by ještě nebylo nic zarážejícího, kdyby nevzniknul už před pár lety a nestál monstrózních 150 milionů dolarů. 

Snímek vzniknul už v roce 2021 a je takovým arabským Janem Žižkou. Režie Rupert Wyatt, v hlavních rolích Anthony Mackie, Sharlto Copley nebo Ben Kingsley, ve vedlejších pak bezedné kapsy ropných šejků. Saudská Arábie do filmu nalila obrovské peníze, protože doufala, že přivede do svých studií hvězdy i západní know-how. Wyatt natočil dvouapůlhodinové rozmáchlé drama, které mu pak producenti sestříhali v nepříliš smysluplný dvouhodinový akčňák. Tento střet kultur vyústil v jedny z nejhorších testovacích projekcí v historii, po nichž se americký distributor Vertical Entertainment snažil snímek uklidit do šuplíku, ale nakonec musel podle smluv snímek v kinech uvést.

Nejde ani tak o těch spálených 150 milionů dolarů, kluci si to vytěží za pár dnů zase zpátky, ale ambice na megablockbuster s hollywoodskými hvězdami se proměnily v čirou fatu morgánu.

Do kina za pade

Znáte ty akce, kdy můžete párkrát do roka zajít do multiplexu na film za padesát káčé? Ty už jsou minulostí, ale on i lístek za 69, 89, nebo 99 Kč je vlastně docela kauf. Jenže my dnes mluvíme o lístku za 50 dolarů. Uf. Přesně tolik si řeknou některá kina v síti Regal Cinemas za exkluzivní premiéru třetí Duny. Nejde ani tak o to, že byste film viděli dřív než ostatní, nebo se v předsálí podával humr. Je to napálená cenovka v IMAXech vybavených 70mm projekcí.

Při průměrné ceně prémiových sálů někde kolem 18 (ve velkých městech spíš 20 až 25 dolarů) je to solidní nárůst, který nevypadá moc sexy v sezóně, kdy kinaři sice šíří obavy, ale zároveň slaví lajnu Hail Mary, Super Mario, Michael… zlevňovat se evidentně nebude, zároveň ale žijeme v éře, kdy se filmy na PVOD objevují za šest, sedm týdnů, takže si při podobných cenách čím dál tím víc lidí počká.

Hezky to řekl Tarantino v nedávném podcastu. Dřív se podle něj nestalo, že byste mrknuli a film se mezitím z kin přestěhoval na internet - ten placený i pirátský. Kinaři se rádi přirovnávají ke koncertům nebo divadlům. Jenže víte co… divadelní představení většinou nikdo nenatáčí (zdravíme Dramox), jde do jisté míry o unikátní show, která je každý večer trochu jiná, s herci, kteří dýchají stejný vzduch jako vy v publiku. Je to zážitek, do jisté míry nevyzpytatelný a měnící se v čase. Zážitek, který začne a definitivně skončí, aniž byste si ho mohli znovu přehrát jinde než ve vlastní hlavě. Za tuhle exkluzivitu a moment v čase platíte vyšší stovky až tisíce. To je FOMO, kterého sebevětší kinohit nikdy dosáhnout nemůže.

Jednou větou…

Kdo nečetl poslední tržební report, ale hrozně ho zajímá, jak je to s tržbami Michaela. Lionsgate z tržeb v USA, Velké Británii a Latinské Americe dostane cca 55 %. Do zbytku teritorií film licencoval za fixní částku, ale zároveň má nárok na bonusy v případě, že film bude mít nadprůměrnou návštěvnost (což už má). A ze všech těch příjmů má pozůstalost Michaela Jacksona podle smlouvy nárok na čtvrtinu. Scénář ke dvojce se už pilně sepisuje. 

Shannon Elizabeth z American Pie je na OnlyFans. Za první týden si prý vydělala 1.2 milionu dolarů. Tak alespoň víte, kde skončí všechny ty hezké herečky, až se Hollywood definitivně rozbije. Mám ještě pár zpráv, ale dnes končím touhle pozitivní..?