No Samuel tam je v titulcích správně. Když nastražíš uši, tak ho [url=https://www.youtube.com/watch?v=moIMqAyoZe4]uslyšíš[/url] *;)*

Samuel v titulcích ?? Film z druhé světové ?? Ne náhodou o druhé světové ? Nebo tam snad hraje místo Pita Burian a točil to Goebbels ?

Ten Landa, to je neskutečná svině *:)*

Bílé peklo je boží*:+*

Pecka, u které se divím, že VIMko dostala až teď. Italská scéna na premiéře mě pokaždé naprosto rozseká*:D* Plus je ten film jediný důvod, proč jsem se podíval na Bílé peklo s Riefenstahlovou

V souvislosti s filmem mě vždy naskočí nekorektní vtip z Oscarů. [url=https://www.youtube.com/watch?v=Gdubj4_idgk]Jews Joke[/url] 

Když jsem film viděl poprvé tehdy v kině, byl jsem nadšený. Skvělá, zábavná, podívaná. Jenže... Musím říct, že Hanebný pancharti jsou pro mě osobně jeden z mála Tarantinových filmů, který je pro mě každým shlédnutím horší. Nebo spíše abych byl přesnější, cítím větší mrzení.  Nemyslím to špatně a naprosto chápu, co se lidem na Panchartech líbí. Můj vztah k něm je trochu paradoxní a možná až schizofrenický. Každá jedna jednotlivá scéna je totiž téměř dokonalá. Začátek, boží. Hansa Landa kompletně geniální. Hospoda, famózní. A moje nejoblíbenější pak je pojídání štrůdlu se šlehačkou. To mám pak vždy i chutě. ALE. Osobně mi ty scény nenavazují, nespojují se v jeden velký příběh. Samotná skupina Parchantu mi ve filmu vlastně překáží, nejsou zajímavý a mnohem více času bych radši trávil se Shoshanou. Moc odobeček. A navíc, každá scéna má stejnou gradaci. Pořád dokola. Takže chápu zařazení do VIM, ale já z filmu cítím nenaplněný potenciál, který QT vytěžil naplno až v Dajngovi a Hollywoodu. 

Jo je to nejlepší Tarantino a já oceňuju, že němce hrajou němci, skvělý němci ať je to Brühl jako Zoller, Burghard jako Wilhem Wicki nebo Waltz jako Hans Landa, Martin Wuttke jako Hitler tak i August Diehl jako major Hellstrom, všichni seděj jak prdel na hrnec, obsazení je tu naprosto boži a celkově je ten film fakt vynikající a můj nejoblíbenější, miluju to *:+*

Dovolím si nesouhlasit. IMHO zrovna příběh Shoshany funguje výborně a jeho finále je pro mě hodně silné. Pomáhá, že dvě nejintenzivnější scény (začátek a restaurace) patří zrovna jí. Ačkoliv se shodneme, že koherentní film příliš není, každá z těch scének má tak vysokou úroveň, že to prostě celkově šlape.

To se lehce plete, protože pár let poté objednával náckům pivo v X-men: První třídě*:D*

V tarantinovské topce sice mám jiné kousky z mistrovy dílny (které mají výhodu v tom, že jsem je poprvé viděl v tom správném formativním věku), ale minimálně za "objevení" Waltze tahle pocta jak tuctu špinavců a dalším válečně-dobrodružným žánrovkám z WW2 (včetně jedné pojmenované gramaticky správně*:D*), tak kinematografii jako takové (Tarantinova láska k filmu se tady zase pro jednou ukazuje v celé své kráse), zaslouží obrovský kredit. Plus samozřejmě každé nekompromisní/vtipné kosení nacistických parchantů na všechny možné i nemožné způsoby v jakémkoliv filmu a době je hodné potlesku*:)*. Waltzův nástup na scénu a obecně úvodní představovačka hlavního záporáka (dovedně maskovaná za klasickou expozici - Hitchcockova poučka o přímé úměře kvalit padoucha ke kvalitám celého filmu tady platí na sto procent - jestli něco chybělo Kill Billovi, tak podobně stylové/názorné vykreslení nevěstiny nemesis, protože v podstatě až do konce filmu není jasné, proč ze starouše má zbytek komanda takový respekt, u "lovce Židů" je to zřejmé po pár minutách filmu) a především "přátelský" pokec v hospodě vyloženě geniální (ten Tarantinův dialogový trademark, jehož prostřednictvím si hraje s diváky a jejich bažením po krvi*:D*, totiž očekáváním věcí příštích (zdánlivě obyčejná konverzace na nevinné téma, která se ovšem každou chvíli může zvrhnout v groteskní násilí a následnou čistku mezi postavami), protože moc dobře ví, že diváci vědí (že na spršku brutality nakonec dojde, otázkou jen je, kdy přesně), tady pravděpodobně dosáhl svého vrcholu), zbytek standardně tarantinovsky skvělý, tj. správně černohumorný, dialogově vyšperkovaný, stran násilí a nadávek patřičně expresivní, castingově a hudebně prvotřídně poskládaný, filmařsky nápaditý, cinefilně hravý a celkově po všech stránkách zábavný*:+*.

Skutečně Archie/Fassy objednává pivo? Já měl za to, že je to whiskey. *:)*

Tarantino až do Panchartů neplatil za hitmakera? Pravda, Pulp fiction rozhodně nebyl žádnej hit... O Kill Bill ani nemluvě. A Sin City, to snad vůbec nikdo neviděl... Tvl *:o*

Výborný film, ale ne mezi jeho nejlepšími, mám k němu výhrady. Pancharti jsou pro mě u Tarantina stadiem tranzice z okázale epizodického nelineárního vyprávění (všechno před nimi krom Jackie Brown) na tradičnější naraci lineárního příběhu jen s občas flashbacky (všechno po nich). A ty jednotlivé epizodky jsou skoro všechny skvělé. Ale dohromady to na mě jako příběh nefunguje, skoro vůbec, nemá to koherenci čímž trpí hlavně tragický oblouk Shosanny který mám pocit mohl být mnohem silnější).  Ale už pro to cinefilní odkazování na starou kinematografií mám ten film pořád hodně rád, první půlka filmu mě při rewatchi už zas tak moc nebaví (hospoda celá je jen Tarantinova dialogová masturbace, sorry), ale Pařížské kino je lahůdka. A jak se rozjede Bowie s Cat People, och, jedna z nejkrásnějších Tarantinových scén ever.

Za mě nejlepší Tarantinuv film. Mám ho doma dokonce na DVD. A také v knižní podobě. *8)*

Pulp fiction i Reservoir dogs boží, Jackie Brown srdcovka, Tenkrát v Hollywoodu nejultimativněji nejuspokojivější katarze. Ale Pancharti jsou dospělý vycizelovaný napínavý zkušený film, o větu dialogu nebo záběr ani víc ani míň.

Po letech Quentinovi kariéry možná ne ta objektivně nejlepší, ale určitě jedna z mých nejoblíbenějších tarantinovek. Úplně špičkový scénář (celá scéna v hospodě je pro mě dodnes bez přehánění jedna z těch nejlepších v historii filmu), celé doplněné poloabsurdním, polosmyšleným prostředím válečné Francie. A k tomu všemu famózní herecký ansámbl spolu s neuvěřitelně variabilním Waltzem a Pittem s tím karikaturním nejpříšernějším jižanským přízvukem v historii. Jak říkám, v nabité Tarantinově kinematografii asi ne ten vůbec nejlepší, ale jeden z těch filmů, na které nedám dopustit.