Flákači (1995, r. Kevin Smith)
Hodnocení na Rottenech: Pouze 58 % kritiků zvedá palec nahoru
Hodnocení na CSFD/IMDb: 78 % a 7.0
V.I.M.: To si pište
Vytáhni v hospodě: Jason Lee si ve filmu zahrál postavu jménem Brodie Bruce. Zajímá vás, jak na trochu zvláštní jméno protagonisty režisér Kevin Smith tenkrát přišel? Inu, za vším hledejte Čelisti. Kevin kultovní žraločí blockbuster miluje a právě v Čelistech vystupuje šerif Brody. Bruce potom byla na place zmiňovaného legendárního filmu ze sedmdesátek přezdívka animatronické paryby, kterou Spielberg potutelně pojmenoval podle svého tehdejšího právníka.

V půlce devadesátých let byl filmový svět otevřený novým talentům, kteří nehráli podle pravidel. Tarantino, Soderbergh nebo Kevin Smith nepotřebovali hvězdy, moderní vybavení ani peníze. Stačilo jim nadšení a nápady. Ten poslední zmíněný se stal jedním z miláčků nezávislé scény díky fenomenálním Mladým mužům za pultem. Film o tom, jaká je otrava pracovat v den, kdy máte volno, udělal s partou kámošů a za pár šupů, ale brilantní dialogy, kombinace humoru, dramatu a absurdně vypointovaných a vtipných dialogů si získala fandy úplně všude. A tak se od dalšího Smithova filmu čekalo hodně. A nedopadlo to. I když jak se to vezme…

Flákače mám hodně rád a z jistého úhlu pohledu by se dalo říct, že možná nejvíc ze Smithovy tvorby. Příběh dvou kámošů, kteří dostanou kopačky, a tak se jdou flákat do obchoďáku, má hodně z Mladých mužů za pultem. Jen Smith svůj první větší film pojal víc jako klasickou komedii a méně jako ironický pohled na život dvacátníků, kteří nevědí, jaká budoucnost je čeká. Tady se víc blbne s popkulturou, paroduje se Batman, má cameo Stan Lee a celé je to uvolněnější a očividně méně ambiciózní. Zábavné? Bezpochyby, i když celkem rozumím, že v očích kritiků očekávajících další Clerks s jejich nahořklostí a opravdovostí to muselo působit jako zklamání. No ale nařachaná komedie plná popkulturních fórů, nezapomenutelných postaviček a přeci jen i pár životních mouder přeci taky není málo, ne? (Mr.Hlad)

Mizerové (1995, r. Michael Bay)
Hodnocení na Rottenech: Pouze 46 % kritiků zvedá palec nahoru
Hodnocení na CSFD/IMDb: 75 % a 6.8
V.I.M.: Je tam
Vytáhni v hospodě: Michael Bay si při natáčení debutu šáhl na dno. Původní scénář stál za ho*vno (slova režiséra), rozpočet byl napjatý jako struna (aby Bay mohl dokončit jednu náročnější scénu, musel studiu ze svého dokonce zacálovat 25 000 dolarů) a s Willem Smithem také vždy nebylo lehké pořízení. Ke konci natáčení třeba tvrdohlavý Will zprvu odmítal říct repliku: „Hey Man, I love you“ určenou Lawrencovi. Po hodinu a půl dlouhé hádce prý Bay ukázal na západ slunce a dodal: „Tohle je zkr*vená příroda a ta ku*va nepočká“. Smith nakonec kolegovi lásku vyznal.

Michael Bay tady v polovině devadesátek se svojí novou drsnou dvojicí policajtů s tváří Willa Smithe a Martina Lawrence představuje v rámci akčního žánru už spíše novou generaci Hollywoodu, která sice pořád vsází do jisté míry na nekompromisnost, ale už ne tolik, protože do popředí se derou humor a hlavně nějaký samostatnější vizuální styl. Mizerové tak ze všeho nejvíc fungují právě po té řemeslné stránce, kdy člověk sleduje kvanta a kvanta famózně natočených explozí, zpomalovaček, rotujících záběrů kolem toho času sexy mladých protagonistů a samozřejmě i hezká auta a ženy, protože přece jen Miami.

Co naopak na Mizerech musíme maličko promíjet, a co je asi u zahraničních kritiků hlavním kamenem úrazu, je scénář. Ten totiž v zásadě nepředkládá nic nového, ani vyloženě světoborného, a naopak se mu dá snadno vyčítat jistá tónová nevyváženost, dětinský humor nebo jen obecná přepálenost.

Je to o opět asi zase jednou o vkusu, protože komu tyto věci nevadí, a naopak si bude užívat bromanci mezi hláškujícím duem Smith a Lawrence, ten z Mizerů bude nadšený, stejně jako my. U dvojky tohle všechno Bay vyhnal na entou, takže se člověk musí o to víc obrnit, ale i ta se dá milovat. To je na jeho filmech možná to nejlepší, kolik toho unesete, a kde si vytyčíte tu hranici, je jen a jen na vás. (do_Od)

Jumanji (1995, r. Joe Johnston)
Hodnocení na Rottenech: Pouze 53 % kritiků zvedá palec nahoru
Hodnocení na CSFD/IMDb: 74 % a 7.1
V.I.M.: Pro mě osobně docela překvapivě ano
Vytáhni v hospodě: Slavný filmový kritik Roger Ebert rodinný film Jumanji v recenzi docela strhal. Tipnete si teď hlavní důvod proč? Špatně. Roger bil v první řadě na poplach kvůli faktu, že film obdržel od MPAA rating PG. Ten dostávají všem přístupné filmy. Podle něj bylo Jumanji dětem nevhodné. V dobovém textu mimo jiné zmiňoval, že groteskní a podle něj děsivé scény mohou nebohým capartům způsobit noční můry. Inu, časy se mění.

Už když se dávala dohromady tahle topka, byl jsem překvapen, jaké různé filmy se v zahraničí nedočkaly lepšího přijetí. Snad žádný mě ale nezarazil tolik jako Jumanji. Jako člověk, co na něm vyrůstal, jsem ho měl v hlavě vždy zapsané jako jeden z nejmilejších zástupců klasických rodinných dobrodružných filmů. A když člověk dospěje a uvědomí si, jak populární byl Robin Williams, nebo co všechno měl za sebou Joe Johnston, tak by ho zkrátka nenapadlo, že právě Jumanji by mohlo takto narazit. Jenže narazilo.

Filmu se vyčítala mechaničnost, já si přitom při vzpomínce na bláznivého Williamse v roli dekády uvězněného kluka, jenž asi nikdy dobrovolně nepůjde znova na safari, vybavím především dojemný příběh o rodině, chybách a učení se z nich, na tu dobu (poprvé jsem to podle mě viděl ještě na televizi, která nebyla plochá) solidní efekty, obří hromadu nápadů a šílených scén, kterými jsem jako dítě v představách žil ještě dlouho poté, co jsem je viděl.

A neúnavný lovec s tváří Jonathana Hydea mě možná děsil víc jak T-800 nebo T-1000. Jumanji je zkrátka krásným mixem originálního nápadu s nápaditým provedením a silným poselstvím, v mých očích tak parametry toho, co od rodinných filmů chci, naplnil beze zbytku a zejména v dnešní době je o míle před tím, co jsou studia schopna poslat ven. (do_Od)

Con Air (1997, r. Simon West)
Hodnocení na Rottenech: Pouze 59 % kritiků zvedá palec nahoru
Hodnocení na CSFD/IMDb: 78 % a 6.9
V.I.M.: Nejenom Nicolas Cage kvituje existenci V.I.M. s povděkem
Vytáhni v hospodě: Titulní role trestance Camerona Poea byla nejprve nabídnuta Sylvesteru Stalloneovi a Kurtu Russellovi. Oba odmítli, protože se jim nelíbil scénář. Rád bych při této příležitosti připomenul, že si Stallone o pár let dříve vystřihnul hlavní roli v, ehm, nezapomenutelném hnoji Stůj, nebo maminka vystřelí!

Tak jasně, je to ten nejvíc cheesy námět na světě. Taky nesmrtelného producenta Jerryho Bruckheimera napadl, když si všiml v novinách bizarní zprávy o speciálním letadle převážejícím trestance. Ale ta realizace? Ta je prostě skvostná. Sice myšlenkově pokleslá, s větším zájmem o hlášky než o existenciální jsoucno, ale i tak by měl každý publicista, co alespoň trochu respektuje žánrovou kinematografii, dát palec nahoru. A bez okolků.

Už pro to famózní herecké obsazení, kde máte vedle vlasatého Cage a pár ranařů, včetně toho mexického jménem Danny Trejo, parádní sestavu z uměleckých a nezávislých filmů – samozřejmě v čele s lahůdkovým záporákem Johna Malkoviche a šmakózní zrůdičkou s překvapením v podání Steva Buscemiho. Ti jen šperkují suverénně vystavěný scénář, prošpikovaný parádními akčními atrakcemi a zábavnými dialogy, zabalenými v prvotřídním řemeslném hávu. Devadesátková akční lahůdka, u níž musí člověk stát za každým Cageovým romantickým pohledem! (Cival)