| 14:45 | 08.11.2025 |
Tzv. "Shnilá rajčata" jsou již dlouho strašákem každého hollywoodského studia. Pokud je film kritickou obcí před premiérou na známém sběrném webu Rotten Tomatoes ztrhaný, někteří diváci ztratí možný zájem jít se o kvalitách čerstvého bijáku přesvědčit první (tedy pořád ten nejdůležitější) víkend do kina na vlastní oči.
Pro molochy investující do produkcí desítky a stovky miliony dolarů se logicky jedná o velký problém. Studia, která kvalitám svých snímků příliš nevěří, se sice někdy snaží negovat kritickou pohromu prostým zrušením novinářských projekcí nebo vynecháním prestižních filmových festivalů (tam se samozřejmě kritici houfují), ale tím pouze oddálí nevyhnutelné.
Nebudeme si dnes sáhodlouze vyprávět o tom, jak nervózní „Hollywood“ na Rotten Tomatoes doráží (při pohledu na zrušení exaktního číselného hodnocení úspěšně, nutno dodat). Místo toho si posvítíme na dvacítku filmů, jimž daly palec nahoru méně než tři pětiny recenzentů, což je pokaždé nelichotivým vysvědčením. Pointou samozřejmě je, že podle nás v redakci jsou to všechno časem ověřené kvalitky, které můžeme (a také tak činíme) vidět opakovaně.
Jako vítané alibi nám potom u každého zástupce v topce poslouží i srovnání „zlých“ Rottenů s vlídnějším hodnocením diváků na CSFD a IMDb. Nepoměr bude na první pohled myslím jasně viditelný. Co dodat na závěr úvodu?
Taková Mumie (ta dobrá s Brendanem Fraserem) a další oblíbené filmy měly ještě před pár lety na Rottenech také nízké hodnocení 59 a méně procent, nicméně k dnešnímu dni už se kritici "polepšili". V předkládáném výběru prostě najdete jenom aktuální kontroverze. Filmy každopádně řadíme chronologicky od nejstaršího k nejmladšímu a vy už se teď můžete pomalu začíst do dalšího z těch tučných článků, k jehož vzniku přispěla většina redakce.
Top Gun (1986, r. Tony Scott)
Hodnocení na Rottenech: Pouze 59 % kritiků zvedá palec nahoru
Hodnocení na CSFD/IMDb: 69 % a 7.0
V.I.M.: Kdo jiný než imf mohl rest před pár lety smazat
Vytáhni v hospodě: Jistě jste v minulosti zaznamenali informaci, že Top Gun s relativně nízkým 15milionovým rozpočtem mohl vzniknout díky spolupráci s americkou armádou, pro kterou byl akčnák s Cruisem vítaným náborovým videem. To však neznamená, že by Paramount nemusel vládě za vítanou asistenci vůbec nic cálovat. Pentagon prý po skončení natáčení vystavil studiu účet na 1,8 milionů dolarů a známá je třeba historka, jak tvrdohlavý Tony Scott vypsal kapitánovi letadlové lodě šek na 15–25 tisíc dolarů (zdroje se různí), aby pro nutný záběr natočil loď tím správným směrem ke slunci.
Dnes se to zdá být jako naprostá svatokrádež, ale dobová kritika Top Gun rozhodně nešetřila. Právě naopak. Film o elitní škole stíhacích pilotů amerického námořnictva doslova sestřelila, paradoxně z důvodů, pro které se v průběhu doby stal ze snímku tehdy neznámého Tonyho Scotta absolutní kult.
Ačkoli jeho ódě na chlapáctví z prostředí nadzvukových vládců nebes kritici přiznávali technické kvality a dechberoucí provedení leteckých scén, vše ostatní, co se odehrávalo pod 1 mach, odsoudili jako sterilní nezajímavou nudu, která může dospělé publikum jen stěží zaujmout. No a svým způsobem měli pravdu, protože Top Gun není dospělý film. Tím se stal až díky pokračování s podtitulem Maverick z roku 2022.
Původní Top Gun je vlhký sen každého kluka, co kdy držel v ruce joystick a upíral pohled do digitálních dálek leteckých videoher a simulátorů. Je to dobrodružství z prostředí nabušeného testosteronem, adrenalinem a leteckým petrolejem. Pohádka pro věčně mladé publikum lačnící po hrdinech, jakými v civilním životě nikdo z nás nikdy nebude. Náborový leták amerického námořnictva z produkce Jerryho Bruckheimera pořízený za „pouhých“ 15 mil. dolarů.
Ať už jste pamětníci nebo filmoví archeologové, dřív nebo později dospějete k závěru, že Top Gun byl výjimečným produktem své doby a přinesl divákům vše, co mohl. Snadno identifikovatelné postavy, jednoduchou osmdesátkovou zápletku, nezbytnou dávku romantiky, ale především neopakovatelnou chlapskou chemii a dobovou atmosféru studené války tak, jak už se nikdy nebude opakovat. To vše činí z Top Gunu jedinečný filmový zážitek a splněný sen každého kluka bez ohledu na věk. (Crom)
Poslední skaut (1991, r. Tony Scott)
Hodnocení na Rottenech: Pouze 46 % kritiků zvedá palec nahoru
Hodnocení na CSFD/IMDb: 87 % a 7.0
V.I.M.: Samozřejmě
Vytáhni v hospodě: Legendární hollywoodský producent Joel Silver (šušká se, že některé osobnostní rysy despoty divákům věrně přiblížil Tom Cruise v Tropické bouři) označil natáčení za noční můru. Tony Scott souhlasil a za jednoho z hlavních viníků označil právě Silvera. IMDb uvádí, že když se Tony dozvěděl, že nováček Marco Brambilla bude právě s Joelem točit Demolition Mana, poslal mu kuličkovku se vzkazem: „Pochopíš později“.
Jeden z filmů, u kterých tu nedoceněnost nikdy nepochopím. Vždyť je to nahláškovaný skvost mezi akčními buddy komediemi, kde se nešetří vulgarismy, misogynií, rasismem, se záběry na hory bílého prášku, explicitní násilí i sex, kde všechny postavy léčí svoji depresi buď tak, že ubližují ostatním, nebo samy sobě. Co se na tom sakra dá nemilovat?
Ale sarkasmus stranou, takhle prostě Shane Black počátkem devadesátých let viděl svět, a jeho scénář, byť možná svérázný, je v jádru pořád především luxusně napěchovanou a vrstevnatou detektivní story o městské korupci s poldou, který je jeden špatnej den od toho, aby provrtal díru do hlavy sobě nebo někomu blízkému. Když do toho mixu ještě hodíte Tonyho Scotta v ráži a samozřejmě dokonale padnoucího Willise v hlavní roli, máte prostě unikát, který možná není pro všechny, ale lidé s dobrým vkusem, kteří se ve zpětných zrcátcích rádi motivují do života, ho musí milovat. (do_Od)
Takoví normální zabijáci (1994, r. Oliver Stone)
Hodnocení na Rottenech: Pouze 52 % kritiků zvedá palec nahoru
Hodnocení na CSFD/IMDb: 75 % a 7.2
V.I.M.: Cival se postaral již před devatenácti lety!
Vytáhni v hospodě: Originální hudbu k filmu složil Brent Lewis, ale velké slovo měl tenkrát i Trent Reznor. Hudebník a producent byl jakýmsi kurátorem pestrého soundtracku, přičemž třeba "jeho" Nine Inch Nails nahráli speciálně pro film písničku s názvem Burn. Reznor mimochodem chtěl, aby se na hudbě k filmu podílel i rapper Snoop Dogg, ale Warneři mu to zatrhli. Proč? Snoop byl tenkrát obviněný z vraždy.
Oliver Stone natočil radikální kritiku amerického způsobu života, založeném na moderní verzi hesla „chléb a hry“, a rozjíždí představení plné bezcílného násilí a krvežíznivé veřejnosti. Kritika mu nicméně vyčítala jistou nezaostřenost satiry a varovala před inspirováním skutečných aktů násilí. Kamera Roberta Richardsona ani chvíli neposečká, nahýbá se ve vyšinutých úhlech, kolébá se. A stříhá se pětkrát častěji, než je u hollywoodských filmů obvyklé.
Stoneovi se dostal do rukou scénář Quentina Tarantina, který téměř kompletně přepracoval. Ponechal si ale ústřední dvojici zamilovaných zabijáků a kostru příběhu, jinak se jedná o naprosto odlišný film, od něhož se Tarantino distancoval. Rození zabijáci Mickey a Mallony mají však něco z Tarantinovy dvojice Pumpkin a Honey Bunny, nebo Bonnie a Clydea. Takoví normální zabijáci jsou brilantní akční film i satira na otupující bulvarizaci masových médií, na honění ratingů, kulturu násilí, i na touhu po vlastních pěti minutách slávy. (krauset)
Ace Ventura: Zvířecí detektiv (1994, r. Tom Shadyac)
Hodnocení na Rottenech: Pouze 47 % kritiků zvedá palec nahoru
Hodnocení na CSFD/IMDb: 73 % a 6.9
V.I.M.: Máme
Vytáhni v hospodě: Jim Carrey je výstřední génius, který se do svých rolí vždy vrhne na 100 %. Faktem je, že občas to Jim se svým metodickým herectvím možná trochu přehání. Své si s ním užil třeba Miloš Forman na place Muže na Měsíci, kde legendární režisér musel tolerovat výstřelky Andyho Kaufmana, respektive Tonyho Cliftona. Co se Ace Ventury týče, bude myslím úplně stačit informace, že studio muselo speciálnímu herci zařídit osobního šéfkuchaře, který na place připravoval i pokrmy pro Carreyho mlsného Leguána.
Komedie je na hodnocení asi nejsložitější žánr, protože málokdy se najde film, který by připadal vtipný každému. Jim Carrey se sice v polovině devadesátých let díky svému excentrickému herectví a gumovému ksichtu stal největší a nejlépe placenou hollywoodskou hvězdou, ale vlastně mě vůbec nepřekvapuje, že jeho Ace Ventura nebyl přijatý s úplným nadšením. Na to se tu až moc řve, Carrey provádí věci, které slovo „výstřední“ nevystihuje ani z padesáti procent, a srší nápady a energií tak moc, až to může být děsivé.
Osobně Ace Venturu miluju a vidím ho alespoň jednou ročně. A začal jsem si cenit toho, že za divokou komedií plnou zvířátek a neopakovatelného Carreyho hereckého projevu se ve skutečnosti schovává nečekaně funkční detektivka, která by fungovala i v serióznějším podání. A zároveň jsem rád, že jsme se toho serióznějšího podání nemuseli nikdy dočkat, protože svět by byl ochuzený o Carreyho mluvící zadek, jeho baletní mistrovství, asi nejvtipnější parodii na Mission: Impossible a jedno z nejvíc šokujících finále filmových dějin. (MrHlad)
