). Znovu se tak potvrzuje, že WB se toho nebojí a když to nejde z jednoho konce a silou, tak se to zkusí z druhého konce a ještě větší silou. Někdy to nevyjde (smutných příkladů z původního DCEU je hned několik), tady to (vlastně docela překvapivě) vyšlo.Gunnův počin od první do poslední minuty působí, jakoby desetihodinový seriál někdo sestříhal do dvouhodinového filmu (což by samo o sobě ještě nemusel být problém) a nadto z filmu vyhodil všechny dramaturgické spojováky a "nadbytečné" příběhové prvky, takže zbyly jen pro děj klíčové scény a blockbusterové atrakce poskládané za sebou. Nejhorší obavy z trailerů se tak ve filmu beze zbytku vyplnily a na blockbusterové poměry podezřele krotká stopáž (fakt by mě zajímalo, jak by vypadal a působil ten spekulovaný původní tříhodinový sestřih) v kombinaci s přemírou příběhových linek a vystupujících postav se na výsledku podepsaly hned v několika ohledech.
Něco jako nezbytná expozice, pečlivě a hlavně postupně budovaný world-building, respektive představení/vysvětlení čehokoliv, co se právě ve filmu děje, v podstatně neexistuje a když už náhodou ano, tak v podobě překotné dialogové výměny, kterou divák častokrát ani není schopen zcela pochytit, protože film se mezitím přesunul zase k něčemu úplně jinému. Většina vedlejších postav je v ději jen do počtu, přičemž v některých případech je jejich jediným účelem se ve filmu na minutu ukázat a pomyslně zvěstovat publiku svou existenci v novém univerzu. Stejně tak práce s postavami je zredukována na minimum. Na jakékoliv charakterové pozadí (psychologie, minulost, vztahy, atd.) tady není čas.
Kdo nezná Gunnovy inspirační zdroje a ideálně obsáhlý kontext z komiksové předlohy, ten se ve filmu orientovat moc nebude. Což je na poměry vysokorozpočtového hollywoodského blockbusteru, který má restartovat celou značku, zajímavý tvůrčí přístup, který kromě několika výše uvedených problémů přináší (ať už záměrně nebo ne) také nečekaný vedlejší efekt. A tím je nepředvídatelnost filmu a tím pádem konstantní poutání divákovy pozornosti v jeho průběhu. Na rozdíl od ostatních (obvyklým způsobem pojatých) komiksovek se tady může v příští minutě stát úplně cokoliv a když diváka nezaujme zrovna tahle (akční/dramatická/komediální) scéna, tak se to může podařit jiné o pár minut později.
Audiovizuálem film tak úplně neohromí (žádné nápadité hrátky s kamerou nebo střihem se nekonají), ale prachy na tom poznat jsou, což taky není u současné hollywoodské produkce pravidlem. Akční sekvence jsou samozřejmě jeden velký digibordel (očekával někdo něco jiného?) a mírou velkoleposti a destrukce se Gunn pokouší zase posunout měřítko (pochopitelně ani tentokrát nesmí chybět noticka o , aneb odkaz je stále živý
), pár vydařených scén by se ve filmu přesto našlo (s přehledem vede Gunnova trademarková vsuvka v podobě ).Nicméně co nezvládne audiovizuál a narativ, to kompenzují tradiční nosné prvky téhle značky (optimistický tón, pláštěnka ve slipech zápolící s protivníky i přemítající o podstatě své existence, romantické švitoření mezi ústředním párem a holohlavá nemesis s komplexem méněcennosti osnující úsměvně překombinované komploty proti hlavní postavě), sympatický casting (Corenswet a Brosnahan jsou po herecké stránce naprosto v pohodě a především spolu mají funkční chemii, Hoult si párkrát ukradne celý film pro sebe a dokonce i psisko má nějaké fajn momenty) a OST, respektive nesmrtelné Williamsovy chorály, které i po skoro padesáti letech fungují na maximum (#zimomriavky).
