První Trol od Netflixu a celkem šikovného režiséra Roara Uthauga (nejvíc cool jméno ever) ukázal, že chytrý námět v kombinaci s ideální lokalitou ještě nemusí nutně znamenat vynikající film. Holt Godzila Minus One to nebyla. Ale slušná lehce nadprůměrná zábava na jedno podívání celkem ano. Byť tedy ohlasy nebyly nijak ohromující, na ovládnutí žebříčku sledovanosti na několik dní po celém světě to bez problému stačilo. A protože to nebylo moc drahé a Netflix tyhle lokální produkce cáluje s radostí, ihned tvůrce ukecal ke dvojce. Na tu už se pár odvážných z redakce stihlo podívat a jejich překvapivě chladné reakce si teď můžete přečíst níže.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Na dvojku Trolla jsem se těšil. Pár hodinu po jeho závěrečných titulcích doufám, že trojka už nikdy nevznikne, protože tvůrci očividně netuší, jak s touhle značkou, respektive žánrem zacházet tak, aby to neskončilo katastrofou. Zatímco minule to byla fajn malá severská variace na monster filmy, tady se Roar Uthaug pokouší tvářit, že se drží pravidel sequelů a nabídne toho víc. A jo, dostaneme dvě příšery, ale většinu času musíme sledovat otravné lidi pronášející buď patetické, nebo nesmírně hloupé monology, případně televizní variaci na Indyho nebo Tomb Raidera, ve které vždycky stačí omylem rozbít náhodou zeď, za kterou se schovává něco, co posune děj dál a přepíše dějiny Skandinávie. Navíc tu není moc akce a když už na ni dojde, obvykle vypadá tak, že kamenný obr stojí a agresivně bručí. Fináloví trollí wrestling není špatný, ale trvá asi devadesát vteřin, které jsou prostříhané na dvě hrdinky střílející granátomety bůhvíkam, protože člověk a troll jsou v záběru jen výjimečně. Je to laciné, hloupé a nudné. A zcela nefunkční.

Jak to vidí Jokolo:

První Trol nebyl nijak revoluční, ovšem šlo o celkem příjemný katastrofický snímek, který si pěkně hrál s folklórem a ukázal, že i Evropa umí udělat poměrně velkolepý film o zkáze. Odlehčený tón tomu sedl a necelé dvě hodinky krásně utekly. Potřebovalo to tedy pokračování? Odpověď všichni známe, ovšem Netflix hovoří řečí čísel a ta mluvila jasně. Dostali jsme tak sequel, který naštěstí netrpí tím neduhem, že by všeho bylo víc. Trolové jsou sice dva, ať je to zábavnější, ovšem jinak je paradoxně všeho méně. A to mnohem méně.

Méně zábavy, méně akce, méně nápadů. Druhý Trol totiž přestává být katastrofickým filmem s prvky mystéria, místo toho dostáváme jakousi směšnou variaci na Indiana Jonese, která je ale prakticky ve všech aspektech nesmírně slabá a banální. Postavy jsou stejné jako v jedničce, jen jejich chování je odlišné tím, že zavání mírnou až střední poruchou intelektu, proto jejich pátrání po jakési náhodném artefaktu není zábavné prakticky v ničem. Nejisté oscilování mezi vážností a nadhledem je oproti jedničce zásadně nefunkční, neb film neposkytuje dostatek ani jednoho. Film otrocky kopíruje šablonu jedničky, neobjevujeme nic nového a svět Trolů zůstává omezen na laciné zvraty. Je až s podivem, jak moc se oproti prvnímu dílu sequel nepovedl, protože jde opravdu o zcela prázdnou, hloupou a zapomenutelnou kravinu, na níž nestojí za pozornost vůbec nic.

Jak to vidí TedGeorge:

Jsem naštvaný. Ne snad, že bych pokračování Trola dlouhé měsíce vyhlížel, ale jednička byla docela fajn a já režisérovi Uthaugovi znovu věřil. Až do včerejška, kdy jsem se podruhé ocitl ve světě plném mytologických obrů, zaříkávaček trolů a norských speciálních jednotek. Chápu, že pokračování příběhu o kamenných gigantech šikanujících severské domácnosti nebude zrovna vysoká škola scenáristiky, ale moje trpělivost s tolerovatelnou dementností netflixovského monster výplachu má svoje meze.

Všechny postavy, které si asi máme pamatovat z jedničky, se chovají jako idioti, které bych být (mimochodem ve dvojce naprosto zbytečným) norským premiérem okamžitě zbavil svéprávnosti. Vzpomněl jsem si při té příležitosti, jak v Prométheovi dva zoologové/průzkumníci laškovali s vesmírnou kobrou. Akorát že ve Trolovi 2 sledujeme podobnou lobotomii fakticky pořád. Dialogy nesympatických postav se celkově utápí v křečovitých pokusech o fór a repetitivním pojmenováváním banalit. Zmiňovat v souvislosti s Trolem dramaturgii vážně nechci.

Dobrá, takže mluvíme o hovadině, ale zvládá jindy spolehlivý rejža Tomb Raidera a mého oblíbeného slasheru Ledová smrt aspoň akci? Zklamu vás. Kromě cca tří fajn nápadů se vytratila veškerá invence. Ani ta v trailerech provařená sjezdovka nebyla nijak strhující. Byť se časem znovu dočkáme pár obrněných vozidel a pár desítek vojáků šijících do kamenožrouta z dálky všechny možné projektily, dvojka končí kvapně a (omlouvám se, že mě nenapadá lepší slovo) dementně. Když už máte chuť na norskou kvalitku, dožeňte místo netflixovského trollení povedenou katastrofickou Vlnu. Třeba na Edisonline. Tam se ještě Uthaug snažil.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.