Já si teď ale poslechl nějaké jeho nahrávky ze sedmdesátých let (album Letiště a přidružené) a najednou slyším, jaký borec vlastně byl: super rozsah, bezchybná technika, přesvědčivost v baladách i "nářezech", přitom pořád sympaticky přirozený projev - žádná vlezlá vyumělkovanost ala jiný Karel...
Akorát holt doba byla, jaká byla, což dost limitovalo, jak a hlavně o čem se zpívat mohlo. 
Máloco to dokládá tak názorně, jako tenhle song: hudebně na rok 72 v Čechách vlastně dost našláplý (ta nervózní basa! to honkytonkové piáno! 
), pěvecky suverénní... a zpívá se tam s vážnou tváří o různých druzích travin ("... půjdem ohnicí krásnou, shoříme jak chrást!", vrcholí refrén... 
)
a už som ho aj pozrel
