Když opomenu strhanou vězenkyni z dělnické vrstvy s botoxovou tváří, ze začátku mě hra na lepší sociální drama "sám proti všem" bavila a těšil jsem se, [spoiler]jak to spěje k nějakému strašlivému průseru, co zarputilá asociální Sandra způsobí adopční rodině. Ale v momentě, kdy dojde k urážlivě debilnímu zvratu a vykonstruovanému finále, který vlastně spláchl první dvě třetiny do záchoda, už nemělo smysl brát ten film vážně. Táhnout to někam do zkázy a šokovat nepříjemně diváky by bylo pro takový typ filmu lepší, ale jak se tam objeví spravedlivá empatická černoška, co všechno odhalí, tak je po drama a je z toho trapnej thriller (s malým t, to není narážka na fakt, že Sandra připomíná Michaela Jacksona *:D*).[/spoiler]

Za prvé bych tam rád viděl asi jakoukoli jinou herečku, protože Sandra mi sedne jen občas a tohle bohužel nebyl ten případ. A za druhé je to jeden z filmů, u kterých jsem pointu odhalil na první dobrou prostě až příliš brzo. U takových vždycky až do závěru doufám, že jsem byl mimo a když se ukáže že ne, otráví mě to.

Vypil jsem u toho flašku vína a nakonec jsem se smál, že Sandra vypadá jak Michael Jackson. Nebavilo mě to. A ten hlavní zvrat mě napadl asi půl hodiny předem. Přišlo mi, že to k tomu cely spělo. Takže žádné překvapeni se nekonalo.

Vykreslení života po propuštění fajn, hlavní zvrat perfektní, konec byl slabší mi přišlo. Co mě ale celou dobu rušilo byly Sandřiny botoxové rty, působí to hrozně uměle, pěkně se holka doprznila :(