do_Od
ShimpyMaska (1994) - Moje první návštěva dnes již neexistujícího kina Kapitol v Brně. Bylo mi 7 let, šel jsem se dvěma bratranci, babičkou a dědem. A i když to bylo s titulkama, číst jsem stíhal, byl to fakt zážitek!
Souboj titánů (ten původní, viděno kolem roku 1995, v mých 8 letech) - Tehdy jsem na to koukal na letním táboře, v jídelně, kde byla televize Nova a tam to večer dávali. Byli tam se mnou ještě asi 3 lidi. Scéna s Medusou v podsvětí byla něco, co jsem nedostal z hlavy fakt dlouho).
Superman (první dva díly s Christopherem Reevem, cca 1995) - VHS nahraná z televize se točila ve videu tolikrát, až se nakonec přetrhla páska. Ale moje dětství bylo definováno nezničitelným hrdinou. Dokonce až tak moc, že mi máma ušila z kusu červené látky plášť, já oblékl modré elasťáky, přes ně červené slipy, na triko našité "S", a běhal jsem po místním hřišti a zachraňoval spolužačku z nesnází. Do toho jsem hrdě zpíval Williamsův motiv. Ach jo, kde ty časy jsou!!
Blízká setkání třetího druhu (cca 1996) - Asi můj nejsrdcovější Spielberg. Tehdy jsem moc nechápal to politické pozadí, jen jsem fascinovaně sledoval tu atmosféru při scénách, kdy obyvatelé místního městečka za teplé letní noci a za zvuku cvrčků sledují oblohu, kde cestují tečky. Bylo léto, takže jsem oblohu sledoval také a byl fascinován celou tou noční oblohou, kde cestovaly bohužel jen letadla nebo družice. Jo a scéna s únosem malého Barryho, uf!!
Terminátor 2 (cca 1997) - Tohle mi pustil táta na VHS, abych na to s ním koukl. Netušil jsem, co mě čeká, věděl jsem jen, že tam je Arnold. A ten totální nářez, ta dvouhodinová naháněčka dvou strojů, to bylo něco. Po skončení filmu jsem byl docela smutnej, že nemám svýho vlastního Terminátora, kterej by mě poslouchal na slovo.
Barbar Conan (cca 1996) - Táta moje filmové vzdělání nenechával náhodě, takže opět jeden Arnold. Tehdy jsem nějak nechápal (bylo mi 9), že je to film o pomstě, ale jen jsem hltal tu kouzelnou hudbu, Arnolda, který mečem seká všechny protivníky a toho obřího hada!
Armageddon (1998) - Můj první "pořádnější" blockbuster v kině. Tehdy to bylo myslím jen stereo, ale i tak, ta destrukce New Yorku na velkém plátně, a potom ty raketoplány... a frajer Bruce Willis. Tehdy to byla čistá esence dokonalého akčního filmu.
Matrix (1999) - S bratrancem jsme se o filmu dověděli z nějakého náhodného časopisu, a následující víkend to dávali u nás v kině (Šlapanice - Světozor... bohužel taky už minulost). Na třináctiletý kluky to byl trošku složitější děj a to poselství jsme napoprvé úplně nevstřebali, ale tu akci, tu jsme si užili královsky. A pár měsíců po skončení běhali po školních chodbách a snažili se vyběhnout na zeď, nebo zpomaleně padat a střílet na spolužáky.
Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (2001) - Tady není o čem. Spolužák mi o přestávce řekl, že byl 2x v kině na super filmu, kde je kouzelnej prsten a všichni ho chtějí. Víc neřekl. Jen, že to je boží. Se mnou šel potřetí. A já od začátku do konce nepustil oči z plátna. Co scéna, to skvost. Ať už kameramansky, hudebně nebo výpravou. Od té doby jsem začal brát filmy vážně. LOTR trilogie je u mě na vrcholku mých NEJ a jednou do roka si ty extended verze pokaždý užiju.
Temný rytíř (2008) - Předpremiéra v Brně. Na projekci jsem potkal pár nadšenců v kostýmu Jokera. A právě scény s Jokerem byly nejsilnější. Plnej sál lidí, ale při prvním nástupu nikdo nevydal ani hlásku. I ty popcorny utichly. Jen Ledgerovo herectví, Zimmerova mrazivá gradující hudba a tep 150. Zážitek jako hrom.
Gravitace (2013) - Moje první návštěva IMAXu a hned taková šleha na všechny smysly. Čelist jsem pak našel o 2 řady níž.
Těch filmových zážitků je spousta. Ale tyto byly nejsilnější.
Páni prstenů, kazdy dil viden min. 3x v kine, bylo mi tak 13 takze perfektni vek.
Gravitace v imax, ten film byl tak intezivni ze pusobil 2x delsi.
Raid 2 ve Varech, jak tretina lidi odesla pri prvnich zlomeninach, no film pro gurmany :D
Pokani a Let c 93, v kine naproste ticho pres cele titulky
MI2 :)
Titanic, jediny film na kterem jsem kdy byl s babickou
Monster call - strasna sila, Bayona proste umi utahovat srouby jako nikdo, je tam nekolik scen u kterych nedokazu udrzet slzy
Requiem za sen
Shining
Aliens