Imf

Sám doma 2: Ztracen v New Yorku (1991, kino Hraničář)

První projekce, co si velmi živě pamatuji. Film se mi líbil, zvlášť scéna s házením cihel ze střechy, kterou jsem chtěl cestou domů někde replikovat. V Ústí bylo tehdy spousta sněhu, ale cihly žádné, takže se vše obešlo bez obětí.

Mortal Kombat (1995, kino Hraničář)

Když už jsme u těch cihel. Při čekání na promítání Mortal Kombatu spadla půl metru ode mě omítka z fasády kina. Mohl jsem umřít, ale místo toho jsem se dožil Mortalu. A okamžitě po skončení projekce v 17:30 jsem si koupil lístek na tu od osmi.

Mission: Impossible (1996, kino Hraničář)

V patnácti jsem začal kinematografii definitivně vnímat jako celoživotní úděl. A protože o pár měsíců později přišel internet a já byl plný dojmů z první, druhé a třetí projekce první Mission: Impossible, nezbývalo než si zvolit nick IMF. Už mi to zůstalo a Ethan Hunt je tu taky pořád s námi. Dobří holubi se vracejí.

Star Wars: Speciální edice (1997, Dům kultury Chemiků)

Samozřejmě jsem viděl Hvězdné války už předtím, ale možnost vidět je na velkém plátně? Jedinečná. Nezkazilo to ani nefungující topení, sotva stereo a vrzající sedačky. Magie zafungovala a původní trilogie nezklamala.

Slepičí úlet (2000, Světozor)

Moje první novinářská projekce, na kterou mě protlačil kamarád Tomáš Vyskočil. Vůbec jsem netušil, na co vlastně jdu, ale tahle aardmanovka je v mém srdci stále nejvejš. Možná kvůli tomuhle milníku nebo skvěle ozvučenému promítání.

Rychle a zběsile (2001, Slovanský dům)

Když už jsme u zvuku, dodnes vzpomínám na totální nátřesk v podobě promítání prvního Rychle a zběsile. Jeli jsme do Prahy a na Rychle a zběsile jsme šli spíš proto, že vlak zpátky domů jel až o tři hodiny později. Napálený zvuk a tuningová modla roku nás donutily sáhnout na Favority svých otců.

Sunshine (2007, FebioFest)

Sunshine jsem viděl už na novinářské projekci, takže jsem si tu hromadnou na Febiu s vybranými emzáky patřičně užil. A od té doby jsem ten film viděl ještě mnohokrát a vždycky to bylo výjimečné. Není bez chyby, ale je to trvalka, a proto si ho šetřím na speciální příležitosti.

Pokání (2007, Odeon Leicester Square)

Září 2007 a výlet do Londýna, během kterého jsme s přítelkyní zašli na nového Wrighta. A semlelo nás to natolik, že jsme pak hodinu chodili mlčky po britské metropoli a zpracovávali jsme to. Neuvěřitelně intenzivní zážitek, který se skoro bojím replikovat opakovaným zhlédnutím. Občas prostě dvakrát do stejné řeky člověk nevstoupí.

Černej Dynamit (2009, MFFKV)

Karlovarské půlnoční projekce jsou kultovní. Náramná blaxploitation parodie je skvělá i bez podobné kulisy, ale tady se to vyloženě sešlo a sál explodoval smíchy každou minutu. Vzpomínám s láskou a je mi tak trochu líto, že se Michael J. White utopil v akčních béčkách, protože rozhodně míval na víc.

Žhavé výstřely 2 (2020, kino Aero)

V Aeru se v rámci Popkulturních milníku snažíme tu davovou psychózu a hromadnou nostalgii pěstovat. A docela se nám to daří. Žhavé výstřely 2 a Komando jsou takové moje osobní vrcholy, kdy se sešel vhodný film i správně naladěné publikum. Někomu to hlasité fandění při filmu vadí, ale jednou za čas je to důkaz toho, že jste v té správné společnosti. Díky za ní!