Po velmi úspěšné premiéře Epizody VII se začaly ozývat hlasy, že je to celé vlastně jen převyprávěná Epizoda IV sázející na nostalgii a diváky toužící po návratu do předaleké galaxie. Přesto se na všech databázích objevovala spokojená hodnocení a plebs se především těšil na výcvik tajemné Rey a návrat posledního Mohykána – Lukea Skywalkera.

Na další Star Wars jsme však nemuseli čekat dva roky. Už když se v roce 2012 upekl velký obchod a Lucasfilm se přesunul pod značku Disney, nezačala se řešit jen nová trilogie, ale i samostatné filmy. Myšák si zarezervoval premiéry na každou kalendářní jednotku, a to až do roku 2019. Hned na Vánoce 2016 se do kin podíval historicky první hraný Star Wars spin-off s názvem Rogue One: Star Wars Story a režii si pro sebe uzmul Gareth Edwards, který si blockbusterové ostruhy vysloužil o dva roky dříve díky slušné Godzille. A právě tady se objevují první mráčky na (do té doby slunečné) obloze.

Je jistě chvályhodné, že se Kathleen Kennedy po premiéře Epizody VII rozhodla dát šanci i méně známým režisérům a risk někdy bývá zisk. Problémem však bylo, že po vzoru Kevina Feigeho nestanovila dostatečně pevné mantinely a její padawanové si začali (trochu sobecky) točit svoje vlastní autorské filmy, které se později jen velmi těžko skládaly do fungující Star Wars mozaiky. U Rogue One ty problémy ale ještě nebyly tak zásadní.

Všichni si jistě dobře pamatujete nástup známého scenáristy Tonyho Gilroye, který se za 5 milionů babek jen půl roku před očekávanou premiérou chopil pera a začal přepisovat. Možná už nevíte, že tým doplnil i střihač John Gilroy (brácha Tonyho). Výsledkem na konci bylo, že několik již natočených scén, které jsme měli možnost vidět v trailerech, skončilo na podlaze střižny (Darth Vader na Hvězdě smrti) a jiné přibyly na poslední chvíli (představení Cassiana nebo Jyn utíkající z imperiální lodi).

Kolem a kolem se měnilo 20–30 již hotových scén a za všechny musíme jmenovat závěr. Gareth Edwards podle svých pozdějších slov při natáčení aplikoval autocenzuru, protože prý sám tušil, že by jeho film měl až příliš temný konec a Disney by mu to neodsouhlasil. V prapůvodní verzi scénáře mělo závěrečný masakr přežít hned několik postav a pravděpodobně tu mluvíme i o Jyn a Cassianovi.

Dejme slovo režisérovi: „Pořád jsem čekal, kdy dostanu pokyn, abych natočil dodatečnou scénu, ve které uvidíme Jyn a Cassiana v bezpečí. A nikdo mi ho nedal. Místo toho mi řekli, že temný konec dává smysl, protože ty postavy nejsou v Epizodě IV.“ Rozumíte tomu správně. Režisér chtěl temný konec, bál se za něj bojovat a scénář se na poslední chvíli přepisoval kvůli tomu, že to vedení přišlo přece od začátku jasné jako facka. Zmatek. Na druhou stranu je potřeba říci, že dost možná nejlepší scény filmu, tedy masakr rebelů mečem a midichloriany Dartha Vadera, jsme se dočkali právě jen díky úpravě scénáře a dotáčkám na poslední chvíli. Alespoň za jeden cool moment si tedy Kathleen a spol. zaslouží kudos.

Rogue One se v Americe dočkalo moc pěkných 532 mega, ve světě už to ale zas taková sláva nebyla. Celková miliarda a 56 míčů k tomu rozhodně nebyl nějaký velký důvod k výskání. Jaké byly reakce diváků? Spokojené. Můj názor je, že hodně pomohl právě nekompromisní konec s Vaderem, který dal trochu zapomenout na přešlapování v uplynulých dvou hodinách. Ne, Rogue One ještě nebylo tím pravým zlomem, který přidělal vrásky na čele jak Kathleen Kennedy, tak Bobu Igerovi. Tím byl až Poslední z Jediů režírovaný Rianem Johnsonem.

Proti gustu žádný dišputát a než se do Epizody VIII pustím, neodpustím si napsat následující: Dodnes se najde mnoho diváků, kterým nekompromisní přístup Johnsona imponuje a „svého“ Posledního z Jediů budou před zlými hejtery bránit do poslední kapky krve. Dobře pro ně. Vy si však čtete téma napsané fanouškem Star Wars, kterému směr nabraný počínaje Vánoci 2017 nebyl vůbec po chuti.

Rian dal snad až příliš velký prostor novým postavám a po odpravení Snokea udělal z (do té doby trochu směšného) Kylo Rena hlavního arcilotra, proti kterému měli bojovat zmatkující rebelové. Už když (ve všech rozhovorech před premiérou trochu nešťastný) Mark Hamill na začátku osmé epizody ledabyle odhodil svůj světelný meč z útesu, bylo mi jasné, že je zle. Těšil jsem se na promyšlené vysvětlení původu Rey a Johnson nám místo toho řekl, že její rodiče byli bezvýznamní ožralové. Těšil jsem se na výcvik Rey a místo toho jsem sledoval noční můry protivného Lukea a rádoby humorné dojení vesmírných krav. 

Právě tady měla zasáhnout Kathleen. Právě tady se mělo ozvat: „Riane, máš naší plnou důvěru, ale vážně nemusíš házet do koše většinu Epizody VII.“. Jako kdyby si slavná producentka vzala až příliš k srdci kritiku a brblání po přetáčkách Rogue One, rozhodla se udělat otočku o 180 stupňů a Johnson měl naprostou svobodu, která mu třeba umožnila naprosto ignorovat Rytíře z Renu. Mluvil o nich Snoke v Probouzející se Síle a Johnsonovi se prostě nehodili do krámu.

Tržby jen potvrdily ústup ze slávy. Klasicky jsme se dočkali nádherného amerického otvíráku 220 milionů dolarů, ale navzdory tržebně vděčným svátkům vánočním se je nepodařilo rozhojnit na více než 620 melounů. Co se světa týče, tak tam se klesalo podobně rychle a výsledných 1332 míčů celosvětově sice nebylo žádnou velkou katastrofou, ale jasně dokumentovaly klesající zájem diváků o sci-fi fenomén a naštvanost fanoušků, kteří po úvodním se nahrnutí do kina neměli nejmenší zájem vidět Epizodu VIII v multiplexu znovu. 

To nejhorší však teprve mělo přijít a vy už pokračujte na závěrečnou kapitolu, kde se slzou v oku zavzpomínáme na Sola a v kinech právě bojující Epizodu IX.