Když jsem v roce 2005 nad ránem nadšený vycházel z kina po půlnoční premiéře povedeného ukončení prequelové trilogie Hvězdných válek, bláhově jsem si myslel, že Pomsta Sithů je konečná a Hvězdné války na plátnech kin už v životě neuvidím. George Lucas totiž docela uspokojivě ukončil jeden velký dějový oblouk, a byť se fanoušci Star Wars universa přimlouvali už od premiéry Návratu Jediho za pokračování s jejich milovanými postavami, Lucas velmi přesvědčivě tvrdil, že další trilogie prostě nebude.

Právě v roce 2005 skončil v čele Disneyho Michael Eisner a nahradil ho Bob Iger. Robert se u příležitosti premiéry Avengers: Endgame před několika měsíci dočkal na stránkách MovieZone tématu, které mapovalo jeho kariéru ve studiu Disney. Jedna z kapitol byla věnovaná právě koupi Lucasfilmu. Proč se k nákupu a originu právě končící třetí trilogie Star Wars vracím? Protože Bob před pár měsíci vydal biografii The Ride of a Lifetime, ve které se o nákupu Lucasfilmu rozepisuje a ne každý dotyčnou knihu četl.

Nacházíme se v roce 2006 a Disney kupuje Pixary. Pro nás je to důležité především kvůli osobě Steva Jobse (tedy prodávajícího), se kterým si Bob Iger (tedy kupující) lidsky i obchodně „sednul“ a přátelství je pojilo až do Jobsovy smrti v roce 2011. Právě tatínek iPhonu hrál v prodeji velmi důležitou roli. Jak se znal s Georgem? Věřte tomu nebo ne, ale právě Lucas prodal Jobsovi Pixar. 

Pixar byl založen už v roce 1979 a jako grafická divize fungoval v Lucasfilmu. Byť se zasloužil o efekty ve filmech jako Star Trek 2: Khanův hněv a Mladý Sherlock Holmes, Lucas v něm neviděl nijak zázračný finanční potenciál. Když se tedy Steve Jobs, který právě "opustil" Apple, rozhodnul, že ho od duchovního otce Star Wars koupí, nemusel v roce 1986 šahat nijak zvlášť hluboko do kapsy. Z dnešního pohledu to zní až směšně, ale Lucas střelil „Pixar“ za 5 milionů dolarů s tím, že Jobs investuje do firmy svých vlastních 5 milionů dolarů. 

Proč šéf Lucasfilmu tři roky po premiéře Návratu Jediho prodával za tak směšné peníze? Lucas prý v té době procházel velmi bolestivým rozvodem, který ho málem přivedl na buben, a to je dost možná ten hlavní důvod. Když se ho novináři později zeptali na jeho přátelství s Jobsem, námi řešený dědeček Star Wars odvětil: „Lidé si vždy mysleli, že moje filmy nebudou fungovat. U jeho produktů si mysleli to samé“.

Pojďme zpátky do aktuálního tisíciletí. V roce 2006 Myšák kupuje za 7,4 miliardy dolarů Pixar a polovina světa si ťuká na čelo. Pixar totiž tenkrát ještě nebyla fabrika chrlící dva úspěšné animáky ročně a mnoho analytiků tvrdilo, že Disney s tou částkou krutě přestřelil a se zlou se v budoucnu potáže. No, kdyby jen tušili...

Teď už budu hodně čerpat z Igerovy biografie. Bob v ní mimo jiné píše, že už v roce 2006 existoval „interní Disney nákupní plán“. V nákupním košíku měly být dvě položky – Marvel a Lucasfilm. Prioritou nakonec byl realizovaný (a extrémně úspěšný) nákup komiksového giganta. Z části to mělo být i kvůli tomu, že nikdo u Disneyho před třinácti lety nevěřil v reálnou možnost odkoupení Lucasfilmu od tvrdohlavého George. Několik let bylo ticho po pěšině a my se dostáváme zpátky k Jobsovi.

Ten v roce 2011 věděl, že umírá, a bohužel už žádné další Hvězdné války v kinech neuvidí. Přesto prý jeden krásný den navrhnul jednomu kamarádovi, ať zavolá tomu druhému. Igerovi se hned nechtělo vytočit George, a tak si počkal na vhodnou příležitost. Ta se naskytla u příležitosti otevření zábavního Star Wars parku provozovaného dodnes myšákem a ti dva se při té příležitosti potkali na snídani. Z úst Igera mělo zaznít následující: „Nechci být fatalista a pokud nechceš tenhle rozhovor vést, tak mě klidně zastav, ale myslím, že by to mělo zaznít, Georgi. Co bude dál? Máš v hlavě někoho, který to po tobě převezme? Pokud ano, tak kde bereš tu jistotu, že společnost opravdu povedou a nebudou ji pouze udržovat? Neměl bys právě ty určit, kdo to po tobě převezme?“

Těžko říct, jestli to bylo ze slušnosti nebo si to tenkrát vážně myslel, ale Lucas mu měl odpovědět, že Disney je jediná společnost, u které by o prodeji uvažoval. Jenomže… Bob čtenářovi naznačuje, že mediátor Jobs nemluvil jen s ním. Mluvil i s Lucasem a při hovorech se zmínil i o tom, jak dobře Disney vede „jeho“ Pixar a jak velkoryse se spolu vypořádali (Jobs byl jednu dobu vůbec největším akcionářem Disneyho). Rozumíte tomu správně - všechno je to samozřejmě o penězích. 

Lucas jich chtěl hodně a pokukoval po těch sedmi pixarovských miliardách. Tento požadavek z jeho úst nezazněl na výše zmíněné snídani. Zazněl až o sedm měsíců později a bylo to na obědě. Iger ho měl za přehnaný a v knize vzpomíná: „Když jsme kupovali Pixar, měli v různých stádiích rozpracovanosti 6 filmů. Tušili jsme, kdy půjdou do kin a začnou generovat profit. Nemluvě o tom, že Pixar jsme pořídili s plně fungující infrastrukturou a špičkami v oboru, které pro něj pracovali. Lucasfilm byl útočištěm mnoha talentovaných lidí (především ve VFX), ale kromě George tam nebyl žádný režisér, producent a další.“

My už dnes můžeme jen spekulovat o tom, jak náročné bylo vyjednávání a jestli je pravda, že po odmítnutí oněch vysněných sedmi prodejních miliard opravdu došlo k internímu auditu, po kterém Lucas začal v tichosti pracovat na scénářích dalších epizod, které měly samozřejmě zvýšit prodejní cenu jeho dítka. Vy každopádně pokračujte na další kapitolu, kde si mimo jiné zavzpomínáme na to, jakou radost jsme všichni měli po oznámení sedmé epizody Star Wars.