NEJOBLÍBENĚJŠÍ SOUNDTRACK

Redakční tip - Král Artuš

Kdyby byl Král Artuš hit, nepochybuju o tom, že by se jeho soundtrack popral po Oscary. Daniel Pemberton se totiž utrhnul ze řetězu a nabídnul parádně divokou kompozici, která se okamžitě začala zneužívat i jinde. Nebojím se říct, že by Ritchieho energické koláže byly poloviční, kdyby neměly Pembertovův mix řvaní, rychlého dýchání a mocného troubení. A to jsem se ani nedostal k nejhutnější pasáži, v níž mladý unavený muž přišel z lovu. Asi vám neuniklo, že jsou filmové soundtracky čím dál tím zaměnitelnější, jelikož se stříhá na existující hudbu a režisér k ní často přilne natolik, že chce od skladatele jen kopírku v novém aranžmá. Artušovi se ale tenhle neduh očividně vyhnul a budeme moc rádi, když bude mít co nejvíc (duchovních) nástupců.

Osobní tip Civala: La La Land - Sountrack La La Landu mi z loňských filmů rotuje v playlistech Spotify jako jediný, proto mu vzdávám hold.

Osobní tip Imfa: Wind River - Wind River má atmošku jak řemen a nemalým dílem se o to zasloužili Nick Cave a Warren Ellis. Jejich soundtrack má neuvěřitelné koule. Není to snadné poslouchání jako běžné hollywoodské mainstreamy, ale budete se k němu rádi vracet znovu a znovu.

Osobní tip KarlaR: Star Wars: Poslední z Jediů - Kupa rozpoznatelných motivů, luxusně využitá nostalgie, výrazné nové pasáže... Osmé Star Wars mají všechno, co si od nich jde hudebně přát. John Williams je jedním z důvodu, proč tenhle kolos tak skvěle uhání dopředu, a vždycky dokáže ve správnou chvíli zahrát tu správnou melodii. Kéž by z toho byl šestý Oscar!

Osobní tip Mr. Hlada: Dunkerk - Soundtracky moc neposlouchám, obvykle mě to bez obrazu nebaví a Dunkerk si pravděpodobně nikdy v životě nepustím. Ale o to se nejspíš Christopher Nolan a Hans Zmmer ani nesnažili. Jejich hudba má sloužit především ve filmu a tam minimalistické zvuky, pomalu gradované melodie a znervozňující hudba fungují jednoduše dokonale.

Osobní tip Rimsyho: Brawl in Cell Block 99 - Ne, nezbláznil jsem se. Loni mě z hudebních výběrů nejvíc zasáhl bezpochyby La La Land, ale Brawl in Cell Block 99 si zaslouží čestnou zmínku hned z několika důvodů. Jednak patří mezi spoluautory písní je sám S. Craig Zahler, což ještě zvýrazňuje jeho autorský rukopis na snímku a ukazuje, o jak renesančního člověka se jedná. Především tu však sedmero songů, obvykle v soulovo-funkovém stylu, neskutečně šlape a dodává brutálnímu akčnímu nářezu oldschoolový feeling. Originální, neuvěřitelně funkční a přitom na první dobrou nenápadná hudba si podle mě zaslouží vyzdvihnout mnohem víc než třeba vychtěný a na efekt hrající Baby Driver.

Osobí tip TedGeorge: To - Na samostatný poslech ten sountrack není, ale hudba k hororu To se povedla. Parádně dotvářela atmosféru a ve správných chvílích dovedla dojmout povedenou melodií zabrnkanou na klavír. Nemluvě o těch chorálech nešťastných dětí, které zněly, jako kdyby chodily na soukromé hodiny k pedofilnímu sbormistrovi. Benjamin Wallfisch pro mě bylo neznámé jméno, ale „To“ to změnilo.