Problém s většinou jejich záporáků je ten (a vlastně to platí o na ostatní, co tak poslední dobou zjišťuji), že je ve filmu nepředstaví/neukáží/nenechají nic dělat až někdy do půlky filmu. Přičemž jim pokaždé chybí fyzická akce nebo jakákoli reálná představa hrozby, kterou pro hrdinu/svět představují.

Vemte si Hanse Grubera a jeho postavu a porovnejte to třeba s takovým no-name antagonistou z Ant-Mana nebo IM3. Naopak zase Loki jako jeden z mála funguje, protože je v jeho filmech neustále přítomný a ještě navíc si ho pojistili tím, že tu postavu dostatečně představili už v prvním Thorovi. Ultron byl podle mě okay, ale jeho potenciál rozhodně nebyl využitý ani zdaleka. Thanos je doteď taktéž maximálně tak k smíchu, s jeho posedáváním na trůnu a celkovým nicneděláním.

A je to takhle už delší dobu, obě poslední Bondovky jsou super ale k dokonalosti (a nejspíš i větší divácké spokojenosti) jim chybí záporáci, kteří by ve filmu byli od začátku a lidé dostali šanci nahlédnout i do jejich plánů. Naopak v páté MI to hlavní padouch vytáhne na osobní level hned během úvodních minut a celý ten film se pak nese v úplně jiném duchu, proto taky pak to finále tak funguje.

Imho bych si docela rád přečetl Imfův článek na podobné téma, kam se Hollywoodští záporáci v posledních letech ubírají, jestli v tom už je nějaký trend a co za ním případně stojí.