Není mnohem důležitější, jak ty scény fungujou samy o sobě a v rámci celýho filmu? Není to, jestli jsou dobrý nebo ne, mnohem důležitější než to, jak moc se držej originálu?
Lidi tvrděj, že chtěj něco novýho, ale zároveň reálně vlastně moc nechtěj, že jo
Chtěj dostat ten samej (nebo lepší) zážitek jako u původního filmu a vlastně vidět znova to, co si pamatujou. Chápu, že u toho musí bejt nějakej balanc, ale tady mám podle ohlasů pocit, že fakt nastal, a že případnej hejt bude spíš lehce umělej a "z principu". Prostě aby si lidi teda kopli, že si někdo dovolil svůj příběh odvyprávět podruhý, čehož kinematografie rozhodně není plná... 
