Kung-fu panda
Nejvíc jsem si z toho vzal, že opravdu stačí věřit. Věřit ale neznamená přesvědčení. Hodně děti má dar věřit, dospělí jsou už většinou jen přesvědčeni a to s touhle vírou nesouvisí. Víra je, že věřím v nejlepším, nejhorším, co se stane, věřím tomu, protože znám to, co tomu předcházelo, kdo vede tento skutek, a z větší části se to pravděpodobně stane. Přesvědčení je, že jsem byl naučený a obeznámený s následky činů nebo fungování systému. Víru nosí v sobě každý člověk, kdo je celý život přesvědčováný o tom kdo je, a kam vede jeho cesta se stává jen strojem pro tu danou společnost. Pochopil jsem už jako dítě, že víra v Lásku je nejsilnější nástroj, který doslova pohání život dopředu, člověk, co věří je šťastný člověk. Člověk, který je přesvědčený nahrazuje své štěstí za povyšování se nad druhé nebo dělá ze sebe chudinku apod, je přesvědčený, že mu slouží svět nebo ho svět nenávidí. Člověk s vírou se může potkat z touto zkušeností, ale nevykolejí ho to. Proto ti, co chtějí lidem sebrat jakékoliv naděje jsou na tomhle světě nejsurovější. Jsou totiž přesvědčení, že když nepomůže přemlouvání, pomůže násilí. Nebo naopak končí v léčebnách, protože ho společnost zavrhuje, neustále přesvědčuje, že je špatný člověk. Špatní lidé jsou ti, co se snaží co nejvíce druhé přesvědčit. Nejmilejší je však pochopení, proč druhý člověk věří. V životě nejde ani o to, vytvářet pro to právní skupiny, vytvaret zákony, které by určovali lidskost a její hranice, to může vyhovovat jen dané skupině, každý člověk je jiný, ale přesto je člověkem. Je dobré se vyhýbat takovým systémům, která určují hranice lidskosti u každého zvlášť stejnou měrou, neznamená to dvojí metr, znamená to, že jedinci dávám naději. Když padne rozhodnutí, jako třeba vězení, tak to změní jen přesvědčení člověka, ale ne víru, jako že se stane třeba dračím bojovníkem.
|
reagovat
|