reaguje na:
Leefko
Já to myslím asi trochu jinak. V zahraničí neexistuje, aby film - pokud má kvalitní produkční dohled - měl formálně špatné prvky a pustil se do světa. Děje se to, ale fakt málo. Tam musíš splnit alespoň minimální produkční kvalitu. To se u nás neděje. Neexistuje, aby vyšel film a měl špatný střih. To znamená nekvalitní střihovou práci, kde se třeba neudržuje prostorová kontinuita (pravidlo 180) a čas (honička po Praze v Gray Man). Český film je oproti zahraničnímu dost amatérský. Je rozdíl, když vidíš, že Hedlund v Tronu Legacy hraje docela špatně, má pitomý dialogy a jeho vztah s otcem není úplně adresovanej, ale jinak to šlape (zachována jednota a dynamika střihu, struktura příběhu atd.), nebo když vidíš, že v českém filmu se všechno přehrává, střihová práce neexistuje, postavy nemají charakterizace, případně mají jen jednu vlastnost a ta je akcentována, všechno se snímá staticky a jede se snad jen na jednu kameru, případně na jednu dobrou obecně. Já si pustim na iVysílání Dým bramborové natě a ačkoliv ta doba měla svou limitaci, práce s kamerou je mnohem lepší, než v nějakém českém moderním filmu (hlavně dynamika - prostřihy na detaily, celky, kompoziční výpověď). Jak to říkal kdysi Kraus? "Podívejte se na britskej fotbal a českej. Hrajou stejnou hru, stejný pravidla. Ale je to nebe a dudy." A takhle je to s českym filmem. Ale není to samozřejmě černobílý. Jak jsem už zmiňoval Vendetu s Vetchým, nebo Pravidla lži od Sedláčka ... myslím, že i Venkovský učitel měl zahraniční kvality, ale už si ho moc nepamatuju. No a pak přijdu na Amerikánku a vidim, že vlastně nevidím film, ale něco mezi dokumentem a divadelním představením - kompozice, střihová skladba, charakterizace postav. Všechno je buď divadelní, nebo dramaturgicky nedostačující, resp. nepochopení filmového jazyka, který je oproti divadelnímu odlišný.
|
reagovat
|
Fabulace to má vždycky těžší proti příběhům na základě skutečných událostí (Grandiozita Případů, Metody...) Tomu navzdory látka je to ale dobrá, Trpková psát umí. Tak to snad bude zrát.
. Pár zasloužených výher z kategorie obvious choice, pár více či méně potěšujících (a nebo naopak nepotěšujících) překvapení, pár sázek na jistotu (aneb když nevíš komu, tak výběrem tohohle kousku chybu neuděláš), sem tam nějaká zvláštní volba a jak jsem předpokládal, tak i obvyklá strategie akademie, aneb návrat zase zpátky na zem pro největšího favorita s rekordním počtem nominací
