Lebo začiatkom osemdesiatych rokov boli kiná narvané západnou produkciou a toto sa úplne stratilo. Neskôr to bol jeden z tých filmov ktoré šli nonstop z VHSky a v TV. Zjavne netušíš ako to tu vyzeralo na filmovej scene po revolúcii.

Po socialistickom marasme? Nevím, kdy u vás, ale v Čechách šla v kinech začátkem osmdesátek, ty blesku. Příště se zeptej babky, ať tu nejsi za trapáka.

"...když jí to budeš dostatečně cpát a nebude mít úniku" - to je ale přesně ono, co dnes už v podstatě není možné, leda že by se z toho nějakým zázrakem stal velký trend, což ale zase nejspíš nehrozí už jen kvůli té problematičnosti některých scén/témat/textů pro dnešní generace... Jinak já sám, ač velký fanoušek muzikálů, jsem paradoxně viděl Pomádu poprvé v roce 2006 - do té doby jsem se jí právě kvůli té masové oblibě až zprofanovanosti vyhýbal - pak jsem si ji ovšem okamžitě zamiloval a VIMko jí určitě sluší.*:+* Překvapilo mě však, že v textu nepadla ani zmínka o "tongue-in-cheek" faktoru (nebo, chcete-li, podvratnosti) celého filmu a naopak se tam píše cosi o prostinkém, naivním příběhu (nebo něco v tom smyslu). Přitom přece nejpozději při závěrečném rozuzlení (a z něj plynoucím "morálním ponaučení") musí snad být každému jasné, že tohle tvůrci opravdu nemohli myslet vážně, ne...? *8)*

Každá generace se může naučit koukat na Pomádu (cokoliv), když jí to budeš dostatečně cpát a nebude mít úniku. 

Pamatuji si, že tančící/zpívající Travolta se v 90s protáčel v tv fakt dost často a nebylo tak úniku to tehdy (mnohokráte) nevidět, nebo alespoň neslyšet, když to v domácnosti běželo na pozadí. Saturday Night Fever šel z obou filmů dost mimo mě, ale Grease se mi trefil do vkusu v každém ohledu. A to nemám muzikál v žebříčku oblíbenosti žánrů nijak zvlášť vysoko*:)*.   Z části to bylo určitě dáno tehdejším věkem a nedostatkem filmových zkušeností, ale přestože jsem to neviděl už drahně let a vlastně ani nemám potřebu se k tomu (minimálně v dohledné době) znovu vracet (nakoukáno mám dlouho dopředu*:D*), pořád si myslím, že ten samotný základ filmu (limonádový příběh a čítankové postavy), obalený lákavou omáčkou (zasazení do "idylických" 50s a hudební/taneční čísla), i v dnešní době výborně funguje a z téhle feel-good moderní pohádky o radostech a strastech mládeže v 50s (vlastně je to taková lite verze Lucasova o pár let staršího American Graffiti s muzikálovými vsuvkami*:D*) se během let stala kultovka zaslouženě. Dvojka v rámci zachování dobrého duševního zdraví samozřejmě nikdy neviděna.

https://y.yarn.co/ca59496b-a7af-4b22-aa75-f312305bf2ef_text.gif

Autorovi článku je 50+ když píše že s tím filmem vyrůstal? Asi je to hyperbola k tomu, že měl ten film doma na VHS a k tomu ho dost často jeli v TV. Protože pak s tím filmem může samozřejmě vyrůstat i další generace. Jako např. s Vinnetouem, nebo Burianem. Prostě se to točilo dopoledne, odpoledne v TV a víc než 4 kanály jsme dlouho neměli...

V Americe?

Sociální realismus, v rámci rvhp jsme museli všichni do kina. 

vydělal monstrozních 400 míču ptz u nas byl socik?

Here you go, the [url=https://youtu.be/vHt60suZsRA?si=7GyHDGxVDBTyO15V]proper Grease Lighting[/url] 

To písala moja babka? Lebo jediný dôvod prečo je tento film legendárny, je že po socialistickom marazme to bol blesk z jasného neba. To je optika dnešných časov.

Když Olivie tak jedině Xanadu *:)*

Nemusim, ale VIM rozhodne

Proč ne, byla to velká legenda. Kdo by nechtěl zažít tohle randění s krásnými bouráky a rock'n'rollem. Místo toho se našinec ploužil autobusem či vlakem za doprovodu dechovky. Teď mě při reprízách spíš baví sledovat třicátníky hrající rozjívené středoškoláky (Michael Tucci samozřejmě vede).