Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.

Diskuze k článku Když promluvila: Recenze

příspěvky 1 - 3 Napsat příspěvek

7/10

Práce investigativních novinářů je pro filmaře obvykle bohatým a vděčným zdrojem atraktivních a častokrát stále aktuálních témat pro převedení do filmové podoby. Pokud za vybranou kauzu dotyční reportéři dokonce obdrželi nějakého toho Pulitzera, tak pak samozřejmě o to více, ať už se jedná o snahu zdiskreditovat konkurenční politickou stranu (vedoucí až k odstoupení samotného prezidenta), prznění dětí ze strany církevních autorit na mnohaleté bázi, nebo jako zde skandální praktiky sexuálně násilného charakteru, které se dlouhodobě děly ve filmovém průmyslu. Filmy, zpracovávající podobně naléhavé případy, jsou mnohdy výborné záležitosti a tento naštěstí mezi nimi není výjimkou.
 
Tvůrci filmu v čele se Schrader měli v tomto procedurálním dramatu, pokrývajícím nechvalně známou aféru dekády trvajícího toxického chování Weinsteina vůči opačnému pohlaví ve svém okolí (která následně rozpoutala fenomén #metoo), docela složitou výchozí situaci, ovšem dokázali se s ní vypořádat nejlépe, jak to bylo možné. Tak jako u každé obdobné, společensky citlivé, nebo vyloženě kontroverzní, události totiž šlo i tuto jen pár let starou kauzu pojmout populisticky a tendenčně. Schrader si naštěstí zachovala od samotné látky patřičný odstup a celé téma vykresluje přísně faktograficky, aniž by sklouzávala k lacinému citovému vydírání diváka dojemnými scénami o nebohých obětech, nebo naturalistickými flashbacky na popisované kriminální skutky. Ty jsou naopak zpracovány minimalisticky a svou naléhavostí a výmluvností skvěle slouží celku. 
 
Předmětné vyšetřování případu je vykresleno výborně a přestože jde o doslova úmornou a na první pohled možná trochu nudnou a rutinní práci, plnou pátrání po možných obětech, ochotných o svém osudu promluvit veřejně a opakovaných rozhovorů, které vyšetřování posunou jen minimálně, případně v daném čase vůbec, jelikož obě reportérky neustále u dotazovaných osob narážejí na jejich neochotu spolupracovat (někdy z osobních, traumatických, důvodů, někdy protože došlo na uzavření dohod o mlčenlivosti), tvůrci filmu jej zvládají obohatit jak o emocionálně silné (směsici radosti, úlevy a vděčnosti členů redakce a především obou novinářek v okamžiku zjištění, že některé osoby jsou ochotny podepřít připravovaný článek svým jménem a dodat mu tak kýženou kredibilitu, se daří přenést na diváky skvěle), tak napínavé momenty (při poslední kontrole finální podoby slavného článku před jeho publikováním všemi členy redakce lze napětí doslova krájet a to jde jen o pár řádků textu a jedno kliknutí myší:D), ačkoliv výsledek celé aféry je většině diváků předem znám.
 
Napomáhá tomu rovněž titulní zpravodajská dvojice Mulligan a Kazan, které obě předvádějí civilní a přesné herecké výkony, ať už se věnují zpovídání obětí, nebo účasti na týmových poradách. Weinstein jako takový je ztvárněn bez toho, aby se tvář příslušného herce ukázala na kameru a ve filmu vystupuje převážně jen jako (nepříjemný) hlas znějící z telefonu, což byl ze strany tvůrců chytrý tah, jak v divákovi vyvolat patřičný pocit odcizení, odosobnění, znechucení a obecně odměřenosti.
 
Celkově film názorně a zdařile ukazuje, jak důležitou úlohu ve společnosti mají investigativní média a jak i zdánlivě bezvýznamný osobní přínos k odhalení pravdy má svou váhu a za určitých okolností dokáže rozpoutat tolik potřebnou lavinu společenských změn, ke kterým by ještě spousty let (a možná také nikdy) nedošlo. Naštěstí film stojí za pozornost nejen z těchto důvodů, ale zejména díky svým vlastním kvalitám.
 
P.S. Judd, hrající samu sebe, si nezaslouží nic jiného než obdiv za to, že projevila ochotu se na filmu přímo podílet (byť pro ni jistě nebylo nic příjemného opět se vracet k uvedeným událostem). 
850151
Práce investigativních novinářů je pro filmaře obvykle bohatým a vděčným zdrojem atraktivních a častokrát stále aktuálních témat pro převedení do filmové podoby. Pokud za vybranou kauzu dotyční reportéři dokonce obdrželi nějakého toho Pulitzera, tak pak samozřejmě o to více, ať už se jedná o snahu zdiskreditovat konkurenční politickou stranu (vedoucí až k odstoupení samotného prezidenta), prznění dětí ze strany církevních autorit na mnohaleté bázi, nebo jako zde skandální praktiky sexuálně násilného charakteru, které se dlouhodobě děly ve filmovém průmyslu. Filmy, zpracovávající podobně naléhavé případy, jsou mnohdy výborné záležitosti a tento naštěstí mezi nimi není výjimkou.   Tvůrci filmu v čele se Schrader měli v tomto procedurálním dramatu, pokrývajícím nechvalně známou aféru dekády trvajícího toxického chování Weinsteina vůči opačnému pohlaví ve svém okolí (která následně rozpoutala fenomén #metoo), docela složitou výchozí situaci, ovšem dokázali se s ní vypořádat nejlépe, jak to bylo možné. Tak jako u každé obdobné, společensky citlivé, nebo vyloženě kontroverzní, události totiž šlo i tuto jen pár let starou kauzu pojmout populisticky a tendenčně. Schrader si naštěstí zachovala od samotné látky patřičný odstup a celé téma vykresluje přísně faktograficky, aniž by sklouzávala k lacinému citovému vydírání diváka dojemnými scénami o nebohých obětech, nebo naturalistickými flashbacky na popisované kriminální skutky. Ty jsou naopak zpracovány minimalisticky a svou naléhavostí a výmluvností skvěle slouží celku.    Předmětné vyšetřování případu je vykresleno výborně a přestože jde o doslova úmornou a na první pohled možná trochu nudnou a rutinní práci, plnou pátrání po možných obětech, ochotných o svém osudu promluvit veřejně a opakovaných rozhovorů, které vyšetřování posunou jen minimálně, případně v daném čase vůbec, jelikož obě reportérky neustále u dotazovaných osob narážejí na jejich neochotu spolupracovat (někdy z osobních, traumatických, důvodů, někdy protože došlo na uzavření dohod o mlčenlivosti), tvůrci filmu jej zvládají obohatit jak o emocionálně silné [spoiler](směsici radosti, úlevy a vděčnosti členů redakce a především obou novinářek v okamžiku zjištění, že některé osoby jsou ochotny podepřít připravovaný článek svým jménem a dodat mu tak kýženou kredibilitu, se daří přenést na diváky skvěle)[/spoiler], tak napínavé momenty [spoiler](při poslední kontrole finální podoby slavného článku před jeho publikováním všemi členy redakce lze napětí doslova krájet a to jde jen o pár řádků textu a jedno kliknutí myší*:D*)[/spoiler], ačkoliv výsledek celé aféry je většině diváků předem znám.   Napomáhá tomu rovněž titulní zpravodajská dvojice Mulligan a Kazan, které obě předvádějí civilní a přesné herecké výkony, ať už se věnují zpovídání obětí, nebo účasti na týmových poradách. Weinstein jako takový je ztvárněn [spoiler]bez toho, aby se tvář příslušného herce ukázala na kameru a ve filmu vystupuje převážně jen jako (nepříjemný) hlas znějící z telefonu[/spoiler], což byl ze strany tvůrců chytrý tah, jak v divákovi vyvolat patřičný pocit odcizení, odosobnění, znechucení a obecně odměřenosti.   Celkově film názorně a zdařile ukazuje, jak důležitou úlohu ve společnosti mají investigativní média a jak i zdánlivě bezvýznamný osobní přínos k odhalení pravdy má svou váhu a za určitých okolností dokáže rozpoutat tolik potřebnou lavinu společenských změn, ke kterým by ještě spousty let (a možná také nikdy) nedošlo. Naštěstí film stojí za pozornost nejen z těchto důvodů, ale zejména díky svým vlastním kvalitám.   P.S. Judd, hrající samu sebe, si nezaslouží nic jiného než obdiv za to, že projevila ochotu se na filmu přímo podílet (byť pro ni jistě nebylo nic příjemného opět se vracet k uvedeným událostem). 
7/10
0 0
reagovat
téma aktuálna a stále filmársky nevyťažená. Plus mám dosť rád Kazan, ale oproti tomu, Mulligan podá priemerný výkon v tom lepšom prípade a nemá absolútne žiadnu charizmu. Neznášam tú herečku a kazila mi už Drive. :-
848903
téma aktuálna a stále filmársky nevyťažená. Plus mám dosť rád Kazan, ale oproti tomu, Mulligan podá priemerný výkon v tom lepšom prípade a nemá absolútne žiadnu charizmu. Neznášam tú herečku a kazila mi už Drive. *:-*
0 -1
reagovat
Poslední slovo předposledního odstavce (objetí/obětí). K filmu nevím, mě ten trailer fakt nějak moc neláká.
848884
Poslední slovo předposledního odstavce (objetí/obětí). K filmu nevím, mě ten trailer fakt nějak moc neláká.
1 -1
reagovat
Komentáře
© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení

Zapomenuté heslo
Přihlašte se jedním kliknutím přes facebook:

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získate možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Vytvářet filmové blogy
  4. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  5. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
registrovat se