Samozrejme sa z toho stal môj najoblúbenejší film ktorý spustil moju lásku k dinosaurom. No ale to som odbočil. Môj tatko miloval divoké zvieratá, stále sledoval rôzne dokumenty primárne o afrike a levoch a pamätám si že mal kedysi dávno knihu o mačkovitých šelmách, hrozne starú dotrhanú ešte zo svojich mladých rokov a v tej knihe bola aj obrovská časť kde sa venovali známym ľudožravým šelmám, tigrom, leopardom, levom a bola tam presne časť o týchto dvoch afrických diabloch, dokonca aj fotky z múzea, mimochodom obaja mladí levy nemali klasickú hrivu takže vyzerali skôr ako levice. Tak sme si to teda spolu pustili a moje mladé ja zostalo totálne uchvátené, ten film má neskutočnú atmosféru ktorú dokonala podtrhuje vynikajúca Goldsmithova hudba, takmer neustále som mal divný pocit strachu a čím viac času ubehlo tým sa to viac stupnovalo. Hlavní záporáci teda dva majestátne levy sú perfektní, film ich vždy ukazuje tak aby toho nebolo moc ale ani málo, sú to prefíkané nepolapitelné krvilačné svine, povedal by som až démonickí zabijaci ktorí sa v tom ich vraždení fakt vyžívajú, celý čas sa to ich besnenie len stupnuje a ku koncu filmu je tú beznádej ktorú vyvolávajú všade okolo cítiť z každého záberu. Celé je to proste bravúrne spracované. Viete si asi predstaviť keď sa na takýto film pozerá 10 ročné decko, pre mňa je to dodnes jeden z mojich najintenzívnejších filmových zážitkov ktorý si budem pamätať navždy. A vlastne podobne som videl aj Na Ostrie Noža kedy ho tiež tatík priniesol z požičovne. Ten síce nieje až tak hororový ale je to pecka jak hrom s rovnako skvelou Goldsmithovou hudbou. Takéto filmy už dnes nevznikajú. Kto nevidel tak fakt si to pozrite. Koho zaujíma boží soundtrack stačí si na youtube nájsť song s názvom Remington's death, tam je všetko 
Síce názov skladby je malinký spoiler ale tak čo, je to spoiler na viac ako 20 rokov starý film.
), ale i The Ghost and the Darkness má rozhodně něco do sebe. Kilmer a Douglas jsou možná netypická, ale parádní dvojka, dobová atmosféra pěkně šlape a pak tady máme exotickou přírodu černého kontinentu, která málokdy zklame. 
), ta poctivost tvůrců jak vůči svému žánru, tak řemeslu, byla na nich prostě vidět. Těžko říct proč to nevyšlo. Tenhle subžánr měl sice v té době to nejlepší už za sebou, ale když si vzpomenu třeba na o rok mladší obludně trikovou Anacondu s přehrávajícím Voightem, která vydělala dvakrát tolik, ach jo. Každopádně obojí jsem už drahně let neviděl, takže budu muset v dohledné době napravit