Od Paola Sorrentina jsem kdysi viděl pouze jeho rádoby opulentní Velkou nádheru. Teď jsem viděl jeho nejnovější Boží ruku. A to byla úplně jiná písnička. Krásně křehký snímek se sice rozpadá na dvě zásadní poloviny, ovšem atmosféra osmdesátkové Neapole (s Maradonou v televizi) a hlavně nádherný Filippo Scotti způsobili, že jsme u Boží ruky strávili příjemné chvíle.
|
reagovat
|
?) a kontroverzním obsahem, udělat našlapanou audiovizuální jízdu, tak je to rozhodně Boyle
. Trailer to prodává na výbornou, ze sympaťáka O'Connella tady cítím podobnou sebevědomou a drzou hereckou polohu jakou předváděl v SAS: Rogue Heroes a dosavadní ohlasy nešetří chválou. Snad všechno zapadne kam má a streamovací moloch se zase pro jednou uvede i jako producent kvalitních žánrovek a nikoliv jen generátor obsahu.