45 dní není zas tak moc, si místo kina počkám na stream v klidu doma , bez rušivých elementů!

Já se přidávám, taky jsem redukoval návštěvy v kině za poslední roky díky otravné mládeži. Kino jsem měl rád díky schopnosti "propadnout se do filmu", ale díky ječícím dětem, svítícím mobilům a konverzujícím párům mě otrávilo. Jasně, na nějaký pořádný blockbuster sem tam jdu, ale pokud možno do téměř prázdného sálu multikina s odstupem po premiéře, kdy tam ty mladé hajzly nepotkám.

Poslední "skvělej zážitek" z kina byla Bohemian Rhapsody, kdy celá řada teenagerů ječela na celé kino při čemkoliv gay "fůůůj teplouši", "chcípni už na AIDS" a nikoho v řadách za nima ani nenapadlo prorazit jim kladivem lebku nebo vypíchnout oči shurikenem, aby už je ten film tak netrápil. Když tohle vidím, tak bych fakt takové pitomce mučil jedním duhovým pochodem týdně.

Kina versus domácnosti, nemám nic proti obojímu, spíš bych dal takový whitetrash giveaway z vlastního života.

Někdy se občas stane, fakt málokdy, že si chci takříkajíc odjebat hlavu a mrknu se na Výměnu manželek. A tam chlápek přijde z práce a koukají se na telku. Během karantény jsem si uvědomil, že já jsem ten chlápek! Přijdu z práce a jsem unavenej, tak koukám na filmy (ne na telku, na hluboce umělecky náročné filmy, Rohmer, Bela Tar, nebo teď filmografii Simon Westa).

A teď obzvlášť ty kina postrádám. Protože kino není film. Kino je cesta do kina, většinou pěšky, protože je krásně (vytáhne mě ven!). Do kina jdu s někým, cestou si dáme jídlo, bavíme se. Ale i pokud jdu sám, tak často se mi stane, že v kině potkám známé, pozdravíme se, nebo se to zvrhne třeba v hodinový rozhovor a pivka po kině, protože jsem dotyčného neviděl roky.

Bože a jak se těším na ukázky, ať je to v multiplexu, nebo třeba v Aeru. 

Osobně pak ještě řeším doma to, že nevím na co se kouknout. Mám toho tolik co chci trochu vidět, ale ty must see jsem si dost vypotřeboval. Ale jednou jdu do kina na asijský starý béčkový kungfu (naposledy v Ponrepu), a v půlce neřeším, že mám potřebu to vypnout, že je něco jinýho co bych viděl raději. Spíš se na ten film naladím, jednou jsem v kině, tak si to užiju, i to jak je to blbý. 

Bohužel se fakt rád dívám na filmy, a občas se mi stane, že se z toho vytratí ta "událost". To se snažím co nejvíce doma oživovat, ale nic mi nedokáže nahradit kino. 

Len aby zasa po premiére Godzilla vs. Kong. nezmenili názor. 

Kino si doma ale stejně jen tak neuděláš. Kino je ten zážitek, je to právě i to rušení pitomců nebo naopak jejich adekvátní reakce. Je to absolutní smyslovej náhul, kterej doma stojí opravdu velké peníze a i tak silně pochybuji, že je pro řadového občana dosažitelný. A navíc se tím okrádáš o výše zmíněné. I o ten popcorn za dvě kila.

Takže jako jo, doma je to taky dobrý. Ale někdy se do kina prostě musí. Ty filmy jsou na to dělaný.

Takřka dva roky? 

Podle mě je těch 45 dní ideální kompromis, kinaři budou mít diváky a stream dál pokvete. Kino je samozřejmě nejvíc, ale spousta věcí je zajímavá, ale do kina se na ně nedokopu, takže je fajn, že si člověk bude moci většinu těhlech kousků pustit v klidu doma už 6 týdnů po premiéře ;)