Hmm. Už se těším, až uvidím zbylých pár vteřin. Bůůůů, tohle už je fakt zbytečné.
|
reagovat
|
Diskuze k článku První záběry z Kapitána Ameriky 3
příspěvky 21 - 25
Napsat příspěvek
- 1
- 2
Furt to samé dokola, Hawkey na oko mlátí Scarletku, které nevěřím jediný kop a výstřel, zbytek je tak strašně osudový, že tam možná ve finále po deseti filmech někdo umře 
možná
možná |
reagovat
|
Ten záber ako tam utekajú všetci piati naraz vyzerá ako niečo z Power Rangers
|
reagovat
|
Hm už teď je mi kapitána líto - jak ho Tony rozřízne těma ultrasilnejma laserama na jedno použití, nebo hromadou naváděných raket a nebo ho prostě umlátí k smrti.
Tonyho tým má strašně moc výhod, bohužel to asi bude krátká konfrontace...
Tonyho tým má strašně moc výhod, bohužel to asi bude krátká konfrontace...
|
reagovat
|
TOP Diskuze
58Melania: Recenze 30Princezna stokrát jinak: Recenze 24Michael: Trailer 22Youtuber zahanbil Melanii, vítězství v kinech hlásí chválený Raimiho thriller 2030 filmů, které vám v roce 2026 nesmí ujít 12Víkendový výplach #857 o Pánovi prstenů a AI 16VIDEO: Lobo se řítí do Supergirl 61Téma: 50 filmů před Star Wars, které musíte vidět (2/5) 8Válečné monstrum: Trailer 8Demoliční četa: Recenze
Komentáře
Top 15 filmové hudby roku 2025PoluxJedničkou loňského roku je pro mě elektro pecka F1 (jako fanoušek Zimmera a jeho OST k Rush ani nemůžu jinak, navíc když jsem hlavní téma od mistra při jeho koncertní návštěvě minulý rok slyšel i naživo
), ale atmosférických/působivých hudebních doprovodů bylo loni napříč žánry požehnaně. A to jak orchestrální, tak písničkové povahy.
Pochválit musím How To Train Your Dragon (Powell opět mocně čaruje stejně jako u originálu), Weapons (výborně buduje atmosféru a dokazuje, že Cregger je šikula i v oblasti filmové hudby), Draculu (tradičně napůl rozverný a napůl ponurý Elfman), Ballad Of A Small Player (skvělá práce v ne-až-tak-skvělém filmu), Wallace & Gromit: Vengeance Most Fowl (nenáročné, ale příjemné) a stejně tak divácky náročnější kousky The Girl With The Needle (záměrně nepříjemný a místy až disharmonický), The Brutalist (minimalistický, přesto dokonale funkční), Train Dreams (tematicky skvěle dotváří náladu) a One Battle After Another (poutající pozornost záměrnou disharmonií).
Za zmínku stojí i 28 Years Later (skvěle namixované a úderné), Sirat (film zklamání, hudební mix super), trojitá palba od dvojice Reznor a Ross v podobě Queer (zdánlivě nepatřičné moderní pojetí skvěle kontrastuje se zbytkem filmu), The Gorge (nepřelomové, ovšem zcela funkční) a Tron: Ares (zdaleka nejlepší složka filmu) a jako bonbónek na závěr Red Sonja (jak nahnat totální hrdinskou epičnost alespoň zvukem, když ne obrazem).
Naopak s nevolí ukázat prstem je potřeba na Ash (nesmyslná exhibice, která irituje od začátku do konce), Highest 2 Lowest (naprostá ignorace dění v obraze), Mission: Impossible - The Final Reckoning (pouhá zaměnitelná obsahová výplň), Frankensteina (v jedné scéně funguje, v druhé vůbec ne) a Play Dirty (Silvestri si spletl žánry a servíruje film noir).