Já v podstatě musím souhlasit s autorem článku i s vámi všemi. Taky preferuju realistické násilí. Nejenže je důležité, aby měl člověk ponětí, jak hnusně doopravdy hnusná smrt vypadá, ale někdy pomáhají detaily vylepšit film samotný. Na druhé straně (ano, viz komiksové filmy) někdy je potřeba skutečně násilí zbarvotiskovat. A teď babo raď! Ale to je fuk, oni to za nás všechny vždycky budou řešit nějací fanatici...
|
reagovat
|
To je prostě to typické násilí bez násilí, nad kterým se ale vůbec nikdo nepozastavuje. Otázka je, co dělat, abychom se zbavili toho rozporu a především toho skrytého pokrytectví. A závěr té zmíněné práce skutečně nabízí konkrétní řešení - prostě veškeré násilí přesunout do Rka. Nepatlat se s detaily, násilná smrt je násilná smrt nezávisle na tom, kolik z ní vidíme. Akorát já bych pak celé to Rko posunul z 15 na 12-13, aby měl pan Aronofski radost
), ale atmosférických/působivých hudebních doprovodů bylo loni napříč žánry požehnaně. A to jak orchestrální, tak písničkové povahy.