Celý traktát je vystavěn na předpokladu, že říci lze prakticky všechno, jen se musí najít ta správná slova (a někdy formulaci precizovat několik let). Proto je tenhle výrok až na samém konci traktátu, jako douška, připuštění, že nejsme vševědoucí. Spíš bych to nazval filozofickým vtipem na úrovni Cimrmana...




