Rašamon přeci jen nedosahuje kvalit 7samurajů a Rudovouse.
Toshirô Mifune je (byl) japonský Jack Nicholson

Maty39: Herci nepřehrávají, ale hrají podle japonských standardů. Herecký styl je v každém období jen otázka konvence - když se dnes podíváš na Jamese Deana, je to vrchol přehrávání, ale ve své době to bylo považované za vrchol realistického herectví. Paradoxně Bogart nebo Grant hrají mnohem méně okázale než dnešní herci. S nástupem Nového Hollywoodu se upozorňování na samotné "herecké výkony" a "herecké filmy" stalo běžné, v klasickém Hollywoodu (do poloviny padesátých let, tedy s generací Actor's Studia) nic podobného ve větší míře neexistovalo a byly jen filmy s hvězdami, které ale byly za hvězdy, ne za umělce předvádějící své herecké mistrovství. Takže tvrdit při pohledu na současné vysoce afektované a stylizované herectví (jedním z extrémních případů je Capote), že v klasickém Hollywoodu hráli afektovaně, je trochu komické. :) Jde jen o zvyk a o konvence...

V Japonsku má fyzické a stylizované herectví velkou tradici (zakořeněnou už ve třech typech divadla), přičemž právě Mifune je jejím čelním představitelem. Není to ale žádná vada, šlo o evidentní umělecký záměr... Viz například Mifune ve zcela odlišné pozici v Rudovousovi. Japonské (nebo obecně asijské) herectví je mnohem bohatší než evropské nebo americké, protože není tak svázáno s nějakým ideálem "realističnosti".

75%???
To je spis 99% jsem milovnikem filmu, ale na Rosomona bych se dival, jenom v uplne nouzi!

Jednoznacne nejlepsi Kurosawa. Skvely film.

Beru

Psema: Ale filmy s Grantem a Bogartem jsou alespoň zábavné. Narozdíl od toho, Rashomon je čistě film na prožitek pro milovníky filmů, což 75% diváků není. Tak to ber jako varování pro náhodné kolemjdoucí a ne jako nactiutrhání starého filmu

maty39: To je jako vyčítat filmům s Grantem nebo Bogartem, že tam všichni hrajou afektovaně, což na dnešního diváka působí divně.

Vzniknout ten film letos, tak ho všichni strhají a vysmějou se mu.

Rashomon byl kdysi slušnej film. Dnes už působí dost směšně. Spíš působí jako divadelní představení. Souboj zbojníka a přepadeného působí, jako když si kluci hrajou s klackama a herci přehrávají až hamba. Jediný co film táhne je kvalita technického zpracování. Hezké obrázky, slušnej příběh (ale lepší si bude přečíst knihu) ale nic víc.

Povídka V houštině je vlastně prolínání jednotlivých výpovědí svědků + příběh ducha vyprávěný médiem. Krátka novela Rašómon posloužila jen jako prostředí pro setkání osob... Tenhle film je pro mě rozhodně jednou z mála originálních adaptací, co jsem viděla.

"milion rokov stary japonsky film" ... nah, i ve srovnání s těmi nejlepšími filmy dneška hledá Rashómon konkurenci jen velmi těžko.
Jednoznačně zaslužené VIM

četl. Ale film jsem neviděl...

Četl jste někdo knížku? Zajímalo by mě srovnání s filmem.

Viete , co najviac na vasich V.I.M. obdivujem? :D Ze siice vela z nich nepoznam ale po precitani textu mam strasnu chut si ich pozriet. :D A to je celkom umenie aby ste ma navnadili na milion rokov stary japonsky film.

Pro mě nejlepší Kurosawa. Postupné skládání příběhu je zábavné a ač jsem u některých jiných jeho filmů problémy s pozorností (Yojimbo, Ran), tady jsem držel celou dobu.

Tento film jsem viděl natřikrát (dvakrát jsem usnul), Japonská afektovanost a přehrávání mě celou dobu rozesmívalo, hlavně postava zbojníka. A i když nemám rád tyto snímky (staré filmy, jejichž znalost je v určitých kruzích známkou určité kultivovanosti ) musím říct že ten film má něco do sebe. Sledovat ale pouze na vlastní riziko.