Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.

TOP 10 nejlepších found footage hororů všech dob


ikona
TedGeorge
antologiebbcblair witchfound footagegareth evanshorornoroirecshyamalanv/h/száhada blair witch
Hororový subžánr, který navzdory mizivým produkčním hodnotám občas zvládne vyděsit i otrlého diváka.  

Já vím, flákám to. Uběhlo už téměř pět let, kdy jsem s pomocí vstřícného kolegy MrHlada naposledy servíroval doporučení na TOP 10 hororů, které možná neznáte. Minimálně dvě další cool topky opomíjených žánrovek by šly od té doby určitě sesmolit.

Fanoušci méně známých hororů z posledních let, nezoufejte. Třeba na resty ještě v následujících měsících dojde. Dnes to však zkusíme jinak. Posvítíme si totiž na subžánr, který má většina lidí navždy spojený s kultovní a ve vícero směrech přelomovou Záhadou Blair Witch.

Nemáte found footage rádi? Klid, rozhodně nejste sami. Zatímco v „běžných celovečerácích" bývá kamera pokud možno neviditelná, v případě "FF" je víceméně přiznanou součástí narativu. Divák má občas oprávněný pocit, že sleduje lacinou a formálních kvalit zbavenou home video vábničku, která útočí na jeho nejnižší pudy.

Nemluvě o faktu, že hledat originalitu v podobných snímcích bývá stejně náročné, jako přemluvit kolegu KarlaR k napsání dalšího pokračování jeho životního článku 50 filmů před Star Wars. Jasně, specifické horory točené na kameru, o kterou by si takový Christopher Nolan neopřel ani kolo, nepotkáte ve výčtech těch nejlepších filmů všech dob.

TOP 11 nejlepších pozapomenutých hororů

TOP 11 nejlepších pozapomenutých hororů podruhé

TOP 11 nejlepších pozapomenutých hororů potřetí

TOP 11 nejlepších pozapomenutých hororů počtvrté

TOP 11 dalších zajímavých hororů, které možná neznáte

TOP 10 skvělých hororů, které se odehrávají za bílého dne

TOP 10 čerstvých hororů, které byste měli vidět

Pokud se teď ponoříte do temných koutů internetu, naleznete minimálně tucet (vážně nepřeháním) podobných found footage žebříčků. Každý je však kupodivu jiný. Shoda panuje maximálně na trojici filmů, které uznává drtivá většina autorů dotyčných článků, přičemž zbytek se nemůže více lišit. Vy se s tichým souhlasem výjimečně trochu netečné redakce už každopádně začtěte do topky, která si dělá ambice vyrýžovat alespoň nějaké zlaté nugety v haldách bahna.

3. Monstrum (2008, r. Matt Reeves)

Ted moc dobře ví, že se prakticky nedívám na horory. Ještě lépe ví, že jsem neviděl jediný found footage horor. No a tak vyhrabal found footage sci-fi, kterou jsem logicky viděl (protože Reeves a Abrams), a nacpal ji do tohohle žebříčku pod záminkou, že to vlastně je napůl horor, abych se na něm mohl podílet. Děkuju, Tede! Tímto je první informačně bezvýznamný první odstavec za námi a pojďme na to.

Psal se 13. červenec 2007 a na internetu se objevil krátký teaser, v němž cosi odhodí na newyorskou ulici hlavu Sochy svobody. Nevím, jestli by to dnes někoho ohromilo. Tehdy ale většina z nás sbírala čelist na podlaze a začala zoufale googlit, co to režisér Mission: Impossible III produkuje za mysteriózní pecku. Informací se však (vítaně?) nedostávalo a trvalo dlouhé čtyři měsíce, než trailer odhalil, že se blíží found footage sci-fi s obřím monstrem.

Ano, byla to tak trochu Godzilla, ale natočená totálně adrenalinovým stylem, kdy třeba památný záběr na střílející vojáky vyloženě bral dech. O pár měsíců později jsme dostali hotový film, a i když tam nadšení lehce opadlo, pořád šlo o nadprůměrnou šlehu, která po zásluze vydělala velké peníze a nakopla kariéru Matta Reevese (a celý kulhající „Cloverfield Universe“). Dnes už jí bohužel chybí moment překvapení, svou intenzitu si však zachovala a… očividně patří k tomu nej z celého subžánru! (KarelR)

2. REC a Rec 2 (2007 a 2009, r. Jaume Balagueró a Paco Plaza)
Během sledování found footage hororů je nesmírně důležitý pocit autenticity. Vždyť právě tak tento žánr odstartoval, neboť hranice mezi fikcí a realitou se u některých kousků povedlo tak krásně rozmělnit, že byl divácký zážitek zcela živý a nesmírně silný. U španělské hororové série REC se to rovněž povedlo znamenitě. První snímek, jenž stál v přepočtu pouhé dva miliony dolarů, totiž tento dojem vyvolal díky angažování opravdové moderátorky, využití reálných kulis baráčku v Barceloně, natáčení v chronologickém pořadí, výjimečné ruční kameře a hlavně mistrné práci s napětím a klaustrofobickou atmosférou.

Vcelku banální reportáž, v níž mladá reportérka sleduje průměrnou noční směnu hasičského sboru během výjezdu k podivně agresivním občanům, totiž nabere nečekaný spád. Zkušený divák ví, že jej čeká drásavý horor s prvky zombie žánru, nebozí žurnalisté se však musí připravit na to, že za každým rohem a na každém schodišti na ně může vybafnout zkrvavený soused, jenž jim jde po krku. Zhuštění děje do jednoho omšelého činžáku, jenž je postupně prozkoumáván nebohými novináři a jeho obyvateli, tak poskytuje náramný prostor pro budování tísně, která výborně graduje. Bojujeme se závažnou nemocí? Nebo stojí za podivně agresivním chováním obyvatel něco mnohem hlubšího a nebezpečnějšího?

Ruční kamera je tu vytěžena do absolutního maxima, stejně tak prostor, v němž se děj odehrává. Každá z postav tu má své místo a postupné probíjení se k půdě diváka nenechá se nudit. Naopak je pocit strachu čím dál tísnivější. První film byl o neznámu, druhý klasicky přistoupil k akčnější zápletce, v níž musí hrozbu vykosit vojáci. Obojí funguje skvěla a vrcholně děsivá scéna na půdě v prvním REC patří k tomu nejlepšímu, co found footage horory nabízí. REC 1 i 2 jsou tak skvostnými ukázkami toho, jak se může jednoduchý koncept přetavit v klenot žánru. (Jokolo)

1. Záhada Blair Witch (1999, r. Eduardo Sánchez a Daniel Myrick)
Režijní duo Daniel Myrick a Eduardo Sánchez pokládali dokumenty o paranormálních jevech za strašidelnější než celovečerní hororové filmy, a z této zásady vycházeli, když projektovali svou Záhadu Blair Witch. Tento fiktivní dokument ve fiktivním dokumentu sleduje trojice přátel a studentů filmu, Heather, Michaela a Joshua, která se vydává do městečka Burkittsville v Marylandu, původně zvaného Blair, natočit dokument o místní čarodějnici, respektive o povídačkách, které o ní na místě kolují. 

Pseudodokument zachycující přátele, kteří se ztratí v lese, zatímco se kolem nich začnou objevovat signály, že se historky o místní čarodějnici zakládají na pravdě, vychází z principu, že nejděsivější je zlo, které nevidíme. Snímek staví na zdánlivě neprofesionálních záběrech, improvizovaném dialogu a vůbec autenticitě, která se projevuje jak ve způsobu komunikace mezi mladými přáteli, tak na lokaci - les, v němž se filmaři zatoulají, není žádným uměle potemnělým hvozdem, ale celkem normálně vyhlížejícím lesem, který je za dne i poměrně vzdušný a světlý. To ale nic nemění na faktu, že se proměňuje v labyrint, z něhož nevede cesta ven. Originální formální řešení (například rozlišení úhlu pohledu postav na základě toho, která z nich nese černobíle snímající kameru a která barevnou), velká zdrženlivost a hlavně důraz na psychologickou hloubku a rozklad osobnosti vyvolaný dlouhotrvajícím bezvýchodným strachem, činí z Blair Witch Project film vyspělý a významný, přestože si vyžádal jen osm natáčecích dní. A dočkal se, naprosto skandálně, nominace na Zlatou malinu. 

Blair Witch Project nebyl samozřejmě prvním hororem postaveným na found footage, ale byl tím, který předznamenal jednadvacáté století. Ať už strategií virálního marketingu, tak představou, že se při nahrávání sebe sama před světem a realitou paradoxně skrýváme (jak poznamenává velmi trefně na adresu Heather Micheal). Snímek doprovázela kampaň, při níž se trio hlavních postav objevovalo na plakátech s pohřešovanými osobami, a uvedení na festivalu v Sundance se nesl ve znamení informace, že se herci ztratili nebo zemřeli. K ještě silnějšímu navození pocitu, že se tu fikce prolíná s realitou, přispěla skutečnost, že se ústřední trio jmenuje stejně jako jeho představitelé. Blair Witch je tedy snímek ryze moderní i v tom, jak předjímá 21. století, virální marketing a využití online prostoru. Zároveň uvozuje domnělou autenticitu a bezprostřednost, po níž je stále větší poptávka.  

„Bojím se zavřít oči. A bojím se je otevřít," vyznává se ve finálním monologu Heather, jíž panicky teče z očí a z nosu, a popisuje tak nejen svou beznadějnou situaci, ale též perfektně vystihuje pocity diváka při sledování žánru hororu. (krauset)

---

Poznámka pod čarou: Hotovo. Opomněli jsme nějakou pecku? Vyskytl se snad v seznamu film, který nenávidíte? Diskuze je otevřená a nás zajímají vaši favorité.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (25)
© copyright 2000 - 2025.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace