Po destrukturalizováném a fatalistickém Asteroid City a knižním Henry Sugarovi přichází Wes Anderson s filmem, který je tak obyčejný, jak v jeho provedení jen může být. Člověk by vlastně ani nevěřil, že Wes natočí film, který nepřekypuje nápady a hračičkovými výtvory, ale pohybuje se v naprosto normálních hranicích, které jsou rámovány klasicky přesnou scénografií a titěrnou Desplatovou hudbou. Plus pochopitelně to, že každý štěk hraje vesměs někdo, koho znáte z předávání Oscarů či jiných ocenění. Vlastně až závěrečná bitka přinesla něco, co bych nazval vyloženě odlišným od běžné filmařské práce. Tam, kde bych si u Henry Sugara dokázal představit, že by klidně mohlo být celovečerákem, tak tady myslím, že ta kratší stopáž by tomu slušela. Jinak tu máme klasické kapitoly rámovány "checkpointy" v podobě získávání peněz, některé mikroscény (basket) jsou velmi fajn, ale když znáte celou Wesovu filmografii nazpaměť, tak vás tohle stylem vrátí až někam k rodince a to se teda vrátíme o pěkných pár let zpět.
reagovat
|