Týden se s týdnem sešel a já po uzávěrkovém peklíčku, návštěvě MovieZone Live a dalších nepovinných prvcích sepisuju newsletter se spánkovým mankem. Mohl bych celý jeden odstavec věnovat tomu, jak jsem inkasoval hattrick seriálových celovečeráků, naprosto zbytečných spinoffů, v nichž se známí herci snaží, ale všichni kolem nic na to dlabou. Jack Ryan: Ghost War, Mandalorian & Grogu, Punisher: Last Kill. Jedna pohroma za druhou, ale to je tak, když se rozhodnete, že zas jednou udržíte prst na tepu doby… a dostanete ránu, že hned musíte běžet pro náplast. Což pro mě asi budou Blízká setkání třetího druhu, abych se duševně naladil na miniaturní šanci, že nový Spielberg by mohl zavzpomínat na toho starého. Ideálně v IMAXu, což nás přivádí k prvnímu velkému tématu tohoto týdne.

 

 

Na hollywoodské blockbustery chodíme do IMAXu tak dlouho (minimálně dvacet let), že už většina z nás zapomíná, jak obří sály s plátnem o výšce mnoha slonů začínaly coby výkladní skříň do světa přírody a jejích divů. Nejrůznější dokumenty, doplněné později i sportovními exkurzemi a dalšími fantastičnostmi, zaznamenanými na robustní IMAX kamery, jejichž obří filmová políčka dokázala zaplnit zdánlivě nekonečné plátno mnoha detaily. Když se v Praze na Floře otevřel první IMAX, fascinovaně jsem tam chodil na výpravy do vesmíru či do hlubin moří. Možná jsem už tehdy přemýšlel nad tím, jaké by to bylo, kdybych mohl na tom megaplátně koukat třeba na Skálu. Ale podobné nápady mám i v pražském planetáriu.

 

Naštěstí nejsem sám, takže kanadský IMAX se po několika dekádách rozhodnul, že s posunem technologie a “miniaturizací” IMAX kamer nabídne luxus svých vlajkových kin i hollywoodským filmařům. Hodně tomu pomohla digitalizace a fenomén 3D, ale James Cameron, Denis Villeneuve a především Christopher Nolan, který je dodnes jakýmsi maskotem formátu, se nenechali dlouho přemlouvat. Hollywoodské filmy nakoply tržby IMAXů ke hvězdám. Napodobit tenhle úspěch s běžnými sály nebylo snadné, ale na pomoc provozovatelům multiplexů přišlo Dolby s novými formáty, ale také certifikací celé audiovizuální soustavy. Kina tak začala stavět prémiové sály s většími plátny, hromovějším zvukem, pohodlnějšími sedačkami a dalšími vychytávkami. Zrodil se fenomén PLF alias Premium Large Format, který pod sebe sdružuje “lepší” kina.

Diváci na tohle extra zacházení slyší a neváhají za něj utratit podstatně vyšší sumy. I proto se na víkendových otvírácích často IMAX a PLF podílejí třeba 20 až 30 %, v případě IMAXu, kde je potřeba si omezený počet kin (pokud se bavíme o Severní Americe) zamluvit předem, podobně jako atraktivní premiérové sloty v distribučním kalendáři, je to doslova šachová partie s konkurencí, kdy počítáte, jak dlouho vám IMAXy vydrží, než je budete muset přenechat další premiéře. Kdo zaváhá, může značně ohrozit své výdělky, jak se u předposlední Mission: Impossible přesvědčil Tom Cruise. IMAX aktuálně čítá 1800 sálů po celém světě, ale pouze hrstka z nich jsou regulérní plnohodnotné IMAX sály. S příchodem digitálních IMAXů, tzv. LieIMAXů se objevila celá řada způsobně brandovaných, ale přeci jenom kompromisních formátů, sály s laserovým projektorem jsou ještě fajn upgrade, ale objevily se i sály, které mají skutečně jen nálepku IMAX a jejich plátno je často menší než u největších sálů běžných multiplexů/megaplexů. Odtud tedy nálepka LieIMAX.

Nicméně lidé do nich chodí, ochotně platí vyšší vstupné, takže se IMAXu daří jako nikdy předtím. I proto asi není překvapením, že je značka na prodej. Pár miliard a můžete vlastnit IMAX. Co z toho budete mít? Rozhodně ne těch bezmála 2000 kinosálů (většina je v Číně), protože ty IMAX nevlastní, jen jim propůjčuje know-how a certifikaci. To samo o sobě má velkou hodnotu, stejně jako zásadní vliv na distribuční kalendáře a vyjednávání s producenty… a režiséry, protože nejde jen o projekci, jde i o IMAX kamery, kterými se ty pravé imaxové filmy natáčejí.

 

  

Pokud by se do nákupu IMAXu hnalo nějaké filmové studio, nebo třeba i Netflix, byl by to varovný praporek, protože by se ostatní právem obávali, že nebudou mít stejné zacházení jako produkce pana novopečeného majitele. Stejně tak kinaři se mohou bát, že přijdou o svou certifikaci, nebo jim za humny nečekaně vyroste konkurence. IMAX by měl zůstat v nezávislých rukou, ať už půjde o nějakého miliardáře, co chce chodit s Nolanem na kafíčko a probírat velké a největší filmy, nebo investiční fond, co ve značce vidí potenciál do budoucna, ale nebude ho zbytečně dojit a prodávat nálepky nejvyšší možné nabídce (IMAX certifikace pro nejrůznější domácí kina už tu bohužel máme).

Lidé v té zkratce dnes vidí vlajkovou loď a nejvyšší možný stupeň kinozážitku. To je velmi cenná, ale také křehká rovnováha, kterou mohou velcí provozovatelé jako AMC nebo Regal podkopat tím, že přijdou s vlastními brandy. Postavit konkurenci plnohodnotnému IMAXu není jen tak, ale rozmazlovat si diváky? Toho lze docílit mnoha způsoby, ostatně zmínil jsem Dolby Vision, kterému řada kinofilů velmi fandí. I tam je však expanze pomalá a často musíte za takto vybaveným kinem cestovat stovky kilometrů.

 

A snažit se budou i samotná studia, např. Disney v dubnu oznámil vlastní certifikaci Infinity Vision, která divákům odkomunikuje, že podobně oštěmplované kino je ideálním místem ke zhlédnutí nových disneyovek, pixarovek a marvelovek… právě skrz nadcházející Avengers se tato snaha o optimalizaci audiovizuálního zážitku propaguje. Je to zjevně pokus vytvořit si paralelní síť “lepšokin”, což by mělo IMAX minimálně znejistit. I proto se objevují spekulace o prodeji. IMAX byl svým způsobem na prodej vždy, ale loni zbořil všechny rekordy v návštěvnosti i cenách vstupenek, letos profituje z mimořádně silné sezóny, přičemž nový Villeneuve, Nolan, ale i Spielberg nebo bratři Russoové mu opět pomohou k pohádkovým výdělkům. Dokonce i na menší horory se chodí do IMAXu ve velkém, takže je nemalá část publika zvyklá jít prostě do toho nejlepšího, co je k mání.

Ať už IMAX koupí kdokoliv, stávající sály nezmizí přes noc z povrchu zemského. Dokonce ani neztratí svou certifikaci. Vše pojede dál podle starých pravidel, takže se tu hraje primárně o budoucnost. Případný investor jistě bude chtít zachovat status quo. Pokud se tedy vůbec někdo najde, protože existuje i možnost, že všem vlastně vyhovuje stávající situace a prodej se z důvodu nezájmu o tenhle “pátrací balónek” klidně o pár měsíců či let odloží.

Minule Curry Barker u Obsession (rekordní navýšení o druhém víkendu, gratulujeme), tentokrát Kane Parsons u Backrooms (půlnočky na úrovni sedmého Vřískotu, gratulujeme). V obou případech internetoví všeználci pochybují, že tihle youtubeři sami zvládli natočit studiovku a podezírají je z pomocné ruky v podobě nějakého toho slavného dohledu. V osmdesátkách a devadesátkách bylo obvyklé, že mělo studio na blocích připraveného režiséra, co zrovna neměl do čeho píchnout (a ocenil pár set tisíc navíc, když ve výsledku ani nemusel na nic sáhnout), stejně tak byli k dispozici tzv. script doctoři a zkušení střihači, kteří už věděli, jaká je žánrová DNA toho či onoho studia.

 

Dnes se ale tahle obezřetnost vytrácí, což ovšem nezastaví onlinové paranoiky, kteří v záběrech z traileru Backrooms a některých produkcích Marka Duplasse nacházejí podobnosti a roztáčejí internetovou teorii o tom, že film ve skutečnosti natočil Duplass a studio se chce jenom svézt na vlně “podívejte, nechali jsme to natočit sotva plnoletého youtubera”. Parsonsovi bylo osmnáct, když smlouvu podepsal, devatenáct, když film točil, a je mu dvacet, když jde do kin.

Haters Gonna Hate. Ostatní se smíří s tím, že samouci na YouTube jsou dnes se spotřební technikou schopní nečekaných kouzel, stačí se podívat na Barkerovy skeče i Parsonsovu sérii věnovanou právě Backrooms. Nejdřív nápady, pak řemeslo. Nejdřív drajv, pak zkušenosti. Neumíte? Zaučíme. Je snažší vysvětlit někomu, jak ostřit a rámovat s kamerou a sklem za stovky tisíc dolarů, než ho za pár týdnů naučit režírovat herce a házet divákům nervy do kýblu. Backrooms mají aktuálně na Rottenech 88 % a za víkend přesvědčivě utečou i těm nejodvážnějším předpovědím. Absolutní radost.

Už dlouho jsme nepsali nic hezkého o Davidu Ellisonovi. Vykročením k akvizici Warnerů, kterou akcionáři jednomyslně schválili, si Paramount Skydance u Wall Streetu hlasitě řekl o přehodnocení svých akcií. Momentálně jsou v kategorii BB+, což je tzv. junk, nebo jak to řekl Ryan Gosling v Big Short “absolute dog shit”. Teď hrozí, že po úspěšném dokončení akvizice, kdy na sebe Paramount naloží zhruba třicetimiliardový dluh, půjde kvalita akcií ještě o schůdek níž (na BB). To znamená, že pro Paramount Skydance Warner cokoliv bude extrémně obtížné si rozumně půjčit další peníze a razantně se mu prodraží i obsluha stávajícího dluhu.

 

 

Ještě před pár měsíci bych se tomu z pozice člověka, jehož tatínek je jedním z nejbohatších lidí na světě, a chodí na cigáro s prezidentem i arabskými šejky, z plna hrdla vysmál, ale vzhledem k situaci v Hormuzském průlivu a padající hodnotě akcií Oracle, tady asi opět platí, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Nebo jak by řekl Ted “Napoleon” Sarandos: Nikdy nepřerušuj nepřítele, když dělá největší chybu svého života…

Dočkají se výsledku této bitvy mladí v Hollywoodu? Podle aktuálních statistik jich pětina v posledních šesti měsících přišla o práci a další třetina musela přejít na juniornější pozice (pokud nebyly rovnou nahrazeny A.I. workflow), aby se vůbec udržela v branži. Z toho jasně vyplývá, že došlo ke snížení jejich životní úrovně ve městě plném stanů na chodnících a legračně předražených maringotek a obytňáků na periferiích. Kdo vypadnul z kola ven a chce se vrátit zpátky, ten čelí nelítostné matematice. Vyšší stovky rozeslaných životopisů rovná se sotva tucet pozvánek k pohovorům. Z té hrstky je dobře půlka zrušena těsně před termínem s odůvodněním “rozhodli jsme se jít jiným směrem, ale určitě se vám ozveme”.

Americké školy letos rozdají 176 tisíc bakalářských titulů v oblasti umění (pětinu z nich přímo v Kalifornii). Pokud jejich držitelé budou zkoušet štěstí v Hollywoodu, čelí skoro polovičnímu propadu natáčecích dnů oproti roku 2022 a meziroční redukci pracovních míst o 25 %.

 

Chcete to zkusit jinak? Vezměte si příklad o pár řádků výš. Několik zhrzených stážistů si založilo youtube kanál, kde ironicky komentují aktuální stav továrny na sny. Kdo moc nenadává na konkrétní lidi, ale drží se jen vtipkování o poměrech, může si vytvořit solidní fandovskou základnu a má větší šanci, že si ho někdo všimne a nabídne mu lepší post přímo. YouTube trumfne LinkedIn i specializované placené servery? A ještě na něm můžete pár drobných vydělat? Nezatracujte to, dokud jste to nezkusili. Cesta do továrny na sny začíná na malém displeji ve vaší kapse.

Štve vás, že Netflix nevydává své největší pecky na fyzických nosičích? Chcete dětem pouštět Golden i tam, kam sluníčko a signál nesvítí? Dobrá zpráva, Criterion vydá KPop Demon Hunters na Blu-Rayi. To nebude zlaté, to bude rovnou platinové!

 

Úspěšný příklad seriálu The Pitt následuje i Netflix, který už do tak velkorysých rozpočtů započítává i náklady na scénáře nadcházejících sezón. A to i v případě seriálů, které nakonec úspěch nezaznamenají. Zápletky se pak skartují nebo zrecyklují, ale když se daří narazit na hit, celá druhá sezóna už je předpřipravená a může se jít natáčet, aby bylo pokračování do roka a do dne. Nedočkavost světu vládne, ale statistika je neúprosná - jakmile máte mezi sezónami díru dva, tři roky, fanoušci začnou mizet ve velkém.

 

Keanu Reeves otevřeným dopisem brání Carla Rinsche, který Netflixu zpronevěřil 11 milionů dolarů. Spolu dělali např. na 47 Ronin. Je to šlechetné gesto, Reeves by dokonce Rinschovi mohl pomoct i s uhrazením dluhu (11 milionů plus cca 5 za soudní výlohy), ale trest rozhazovačného režiséra stejně nemine. Hrozí, že od soudu odejde s vězením v délce 8 až 10 let.

 

ElevenLabs, úspěšný projekt nabízející A.I. syntézu hlasu, si od pozůstalosti Stana Lee za nemalé peníze licencoval podobu i charakteristický nátisk slavného komiksového tvůrce. Společnost hodlá Leeův hlas nabídnout na hraní svým klientům, ale také bude publikovat audiobooky namluvené jeho nezaměnitelným drajvem. Už v červnu se předplatitelé mohou těšit na Ostrov pokladů. ElevenLabs má mimochodem ve své audiostáji i Michaela Cainea, Judy Garland, Burta Reynoldse, Davida Hasselhoffa nebo Alberta Einsteina.