NEJLEPŠÍ SOUNDTRACK

Redakční tip – Konkláve

Nechybělo mnoho a Konkláve režiséra Edwarda Bergera s Ralphem Fiennesem v hlavní roli se mohlo stát nejen nezvykle aktuálním dramatem ze zákulisí volby papeže, ale i horkým kandidátem na Oscara. Nestalo se, ale to jeho kvality nijak nedevalvuje. A platí to i pro hudbu Volkera Bertelmanna. Ten dostal za předchozí spolupráci s Bergerem Oscara za soundtrack k filmu Na západní frontě klid, což bylo poměrně překvapivé, ale berme to tak, že si to vybral dopředu i za Konkláve. A čím nám jeho hudba učarovala? 

Paradoxně svým minimalismem. Konkláve totiž patří mezi ty vzácné soundtracky, kde méně znamená více a kde autor hudby dokáže excelovat s jednoduchými melodiemi či jednotlivými tóny, aniž by hudba postrádala potřebnou emoci. Bertelman se snažil o maximální tradiční uchopení látky odpovídající samotnému příběhu a nalezl to skrze kombinaci jednoduchosti a nezapomenutelných tónů violoncella, ke kterému jen výjimečně přidává další nástroje. Tím dosáhl nezvyklé kombinace naléhavosti, dramatičnosti i finálního orchestrálního rozhřešení. Jednoznačně špička mezi loňskými soundtracky.(Crom)

Osobní tip Civala: Chudáčci – Vede u mě Duna, ale tu mi ukradl Ondra, tak vsadím na soundtrack, který bych si sám nikdy nepustil, ve filmu ale fungoval dokonale - ano, to vrzání v Chudáčcích je sice polovinu času nesnesitelné, ale do výsledku se propisuje tím nejdokonaleji možným způsobem.

Osobní tip KarlaR: Vetřelec: Romulus – Často při psaní poslouchám spíš odlehčenější soundtracky, ale na hutnější atmosféru je nový Vetřelec ideální, no.

Osobní tip Mr. Hlada: Nic – Každý rok vymýšlím, jak sem napsat, že soundtracky moc neposlouchám a marně se snažím něco do téhle kategorie vymyslet. Takže teď se o to pokoušet nebudu. (pozn. krauseta: Hlad nedodal soundtrack ani loni přesně s tímto argumentem.) Doopravdy si totiž nevzpomenu, že bych vloni aktivně poslouchal byť jen jediný soundtrack z roku 2024. 

Osobní tip Rimsyho: Rivalové – Víc než sportovní drama, víc než romance o milostném trojúhelníku. Tenisovou vztahovku Lucy Guadagnina ženou kupředu nejen zdatné herecké výkony ústředního tria, ale i energický soundtrack z dílny Trenta Reznora a Atticuse Rosse, který stojí na tepavé rytmičnosti odrážející živočišné podtóny sexuálních i sportovních výkonů.

Osobní tip do_Oda: Duna: Část druhá – Už první Duna měla fantastický soundtrack, takže fakt, že to dvojka jenom posunula a vytáhla pro mě osobně ještě o level výš, nebyl vlastně vůbec překvapující. Což se ale rozhodně nedá říct o rozhodnutí akademiků Zimmerovi neudělit ani nominaci, protože prý většina motivů byla jen opáčkem. Naprostí blázni.

Osobní tip TedaGeorge: Hrabě Monte Christo – Přiznám se, že francouzský hudební skladatel Jérome Robetier pro mě byl doposud velkou neznámou, ale po Hraběti si jeho jméno souhlasně podtrhávám vlnovkou a těším se, s čím dalším přijde. Parádní hudba, která jednak zvýraznila už tak epické momenty (templářský poklad) a zároveň diváka dojmula v intimnějších chvilkách.

Osobní tip Croma: Operace Poštmistr – jak už jsem hypoval v Top 12 loňských soundtracků, filmová hudba skladatele Christophera Bensteada pro válečnou taškařici Guye Ritchieho se povedla tak, že vám to vyrazí dech. Dokonalý příklad toho, že i špatný film může vynikat skvělým soundtrackem!

Osobní tip Jokola: Kaskadér – Film strašně prošuměl a nikdo na něj nepřišel, protože na filmy o filmování se prostě nechodí. David Leitch ale svou poctu kaskošům zabalil do skvělého soundtracku, kde se ve správných scénách střídají ty největší pecky, aby byl efekt maximální. A funguje to skvěle.

Osobní tip krauseta: Válka Rohirů – Duna, Rivalové i Chudáčci samozřejmě kralují, ale já byl příjemně překvapen i ze způsobu, jakým Steve Gallagher navázal na nedostižného Howarda Shorea a zacházel s jeho rohanskými motivy, aniž by je jednoduše vykrádal (nová verze Éowynina žalozpěvu), a to ve snímku, který vědomě tematizuje hudbu a vyprávění coby součást historického odkazu.