NEJPŮSOBIVĚJŠÍ SCÉNA

Redakční tip – Jízda na červovi v Duně 2

Co vizionář Denis Villeneuve zasel v jedničce, to v těžkotonážní dvojce krásně sklidil. A nejen v případě hrdinského hřímání Timothée Chalameta v chrámu před svými souvěrci, kdy se rozléhá  jeho hlas a divákovi běhá mráz po zádech. To nejvíc kulervoucí čekalo mezi dunami.

Na jízdu na písečných červech se čekalo od vzletného finále jedničky a ve dvojce z toho bylo plnotučné pošušňání. Jak by taky ne, když vám kino naplno duní kolem hlavy a ten soulad hřmotných zvuků s Zimmerovou monumentální kompozicí a vtahujícími pouštními výjevy je opravdu velikášský. Celé to sjíždění červů zkrátka mělo přesně ten mohutný, osudový efekt, jaký jsme si z pozice dlouho namlsávaných diváků přáli. (Cival) 

Osobní tip Civala: Polévání nebožáků v Bastardovi – Mám rád filmy, co se nebojí tnout do živého - v parádním dánském Bastardovi to ale bylo přeci jen až příliš v tomto smyslu slova a tedy too much. I když vlastně mimo záběr. Mrazivé, děsivé a surové, ale o to působivější scény pak byly perfektně využity k napínání ve finálním aktu. 

Osobní tip KarlaR: Odchod v Bastardovi – Nechci spoilerovat, kdo viděl, ví. Bastard je plný působivých scén, když ale jistá postava odchází a využije k tomu jistý rituál, byl jsem z toho absolutně zničený.

Osobní tip Mr. Hlada: Kamion a vrtulník ve Furiose – George Miller dělá akční scény jinak a ve Furiose je těch strhujících, originálních a dech beroucích hromada. Ale honička kamionu s podomácky zbastleným vrtulníkem nad ty ostatní ční a z Furiosy si právě tuhle pouštím nejčastěji. Millerovská divočina, skvělá choreografie a nápadů tolik, že by to stačilo na dva průměrné hollywoodské akčňáky. 

Osobní tip Rimsyho: Závěr Špatného herce – Zdařilé mexické drama k sobě pochopitelně přehršel pozornosti nepřitáhlo, a tak stojí za to jej připomenout aspoň takhle. Více než dvouhodinový film stojí na přímočaré premise, kterou následně velmi zdařile rozvíjí: Co když během natáčení erotické scény skutečně dojde k něčemu, co lze chápat jako znásilnění? Zatímco v poslední třetině filmu se dramatická kola jinak spíše komorního snímku roztočí až příliš naplno, úplně závěrečná scéna nabízí ryze geniální (i mrazivou) pointu upozorňující na jádro celého problému, totiž že ženy jsou často vedeny k tomu, aby se tvářily, že je všechno v pořádku. I díky tomu toto pozapomenuté drama rozhodně stojí za vidění.

Osobní tip do_Oda: Finální vypořádání účtů Dementosem ve Furiose – Upřímně, celá Furiosa pro mě byla od začátku až do konce jedna impozantní působivá sekvence za druhou, ale finále, ve kterém si Anya Taylor-Joy definitivně dojde pro svoji pomstu, to mělo sakra velké grády.

Osobní tip TedaGeorge: Husy letí v Rozzumu v divočině – I muži mají své dny a já jsem při té scéně, kdy se rozezní parádní hudba a pták s pomocí robota vzlétne na dlouhou cestu, utíral slzy.

Osobní tip Croma: Zmlácení studentů ve Vlnách – Vlny Jiřího Mádla rozčísly stojaté vody tuzemských retrospektivních snímků jako rána obuškem. Tam, kde se většinou na rok 1968 jenom slzopudně vzpomíná nebo politicky bilancuje, udeřil Mádl svým dravým režijním stylem jako blesk z čistého nebe. A dokázal to hned ve scéně, kde si Státní bezpečnost počíhala na problematickou mládež spěchající na koncert. Dynamika celé scény je mrazivá a zároveň strašidelně bezprostřední.

Osobní tip Jokola: Monolog před zrcadlem v Až na věky – Je to doslovné, uspěchané a zjednodušené až hanba. Monolog hlavní hrdinky před zrcadlem, kdy se snaží sama sobě dokázat svou hodnotu a výsledky jejího terapeutického úsilí začínají konečně vyplouvat na povrch, je však přesto obrovsky silná, dojemná a strhující scéna, která si vystačí s jedním záběrem a výborným scénářem. Koncentrované emoce. 

Osobní tip krauseta: Procházka zahradou v Zóně zájmu  – Formálně radikální snímek Jonathana Glazera o holocaustu není nikdy hrůzostrašnější než ve scénách, kdy se manželka Rudolfa Hösse prochází s matkou po zahradě a vykládá jí o svém štěstí a nabytém blahobytu, zatímco se za zdí ozývá zvuk mechanizovaného vraždění.